Ježíš, můj spasitel – už toho mám dost.

Když znějí tato slova: Ježíš je tvůj spasitel. On je Pán .Jemu patří můj život. Tak se kdekdo osype červenými pupínky.

---

Kolikrát ti už někdo řekl, že nejlepší volba tvého života je dát se zcela Ježíšovi do rukou. Že musíš uvěřit, jinak to je prý blbý…  Navíc se často stává, že ten kdo tě láme do klubu Ježíšových kamarádů, káže vodu a sám pije víno.

Bojím se, že spousta lidí nemá zájem slyšet nebo se vůbec zajímat, kdo Bůh je. Kdo je Ježíš? Kdo je Duch svatý? Proč lidé věří?

Ono myslet si, že válcovat své přátele citáty z evangelia, moralizování a podobně někam vede, je dost vedle. Nejde něco někomu nutit. To fakt ne! A už vůbec nejde nutit někoho, kdo každému člověku daroval absolutní svobodu – Boha.

Když řeknu, že Ježíš je můj spasitel, tak ale nemusejí být vždy prázdná slova. Ranec mladých lidí tohle říká ze srdce a je to pravdivý. Znám hodně lidí, hodně mladých lidí, kteří něco prožili. Kteří nalezli svou cestu v životě, kterých se dotkl Bůh. A každý z nich, aspoň tomu věřím, by neřekl, že ho Bůh znásilnil, že využil slabosti, že snad použil autoritu, aby přiměl k víře. Ne, tohle by nebyl Bůh, za někým takovým by nebylo dobré jít.

Bůh se dotýká jinak. Skrze ruce svého Syna. Ruce který poznaly bolest.

Viděl jsem, jak Bůh vykonal velký věci v moc životech. A jedno, co mě na tom fascinovalo a fascinuje stále, je ta svoboda.

Nikdy se nedej do něčeho ukecat. Nemusíš jít někam, jen proto že jde většina. Buď sám sebou a na nic co nejsi si nehraj. Zahoď ten strach, který máš z vlastní svobody, klidně to přiznej trochu tam někde je…

Jen svobodné srdce dokáže upřímně říct: Ježíš, to je můj spasitel, přítel, ten v koho věřím. Pravda je ze svobody…