Křesťansky meditovat - Hans Urs von Balthasar

2. 8. 2007 15:08

Úvod

Pro svou reflexi nějakého díla z velkých teologů, jsem sáhl po knize známého švýcarského teologa Hanse Urs von Balthasara, Křesťansky meditovat. Pojednání krátké, však bohaté na hluboké myšlenky, týkající se tak zásadní věci, pro křesťana, jako je modlitba.

 


Důvodů proč jsem sáhl právě po tomto autorovi, je hned více. Ať už je to Balthasarovský model teologie inspirovaný sv. Augustinem, či jeho kolosální, mnohými opěvované, dílo spojené s koncilní obnovou církve nebo snad dobové polemiky s jiným velkým teologem Karlem Rahnerem. Všechno toto slibovalo vzrušující zážitek z čtení této osobnosti teologie 20. století.

 

I.                 Syn jako slovo Otce

Rozhodující je odpověď na otázku, zda Bůh promluvil k člověku…[1]

To je zásadní otázka, kterou Balthasar klade na samý počátek knihy. Od ní se odvíjí všechno co bude řečeno dále. Ze zjevení totiž vychází celé jeho přemýšlení o meditaci. Kdyby totiž nebylo žádného zjevení, kdyby Bůh nepromluvil, bylo by zbytečné, pojednávat o nějakých schématech, návodech, pravidlech meditace. Byla by totiž dovolena každá cesta a byla by správná. To co je podle Balthasara však zcela zásadní pro křesťanskou modlitbu a vůbec pro křesťanskou víru, je že Bůh k lidem promluvil. Skrze svého Syna.

 

Pokud tedy Otec poslal svého Syna skrze Ducha svatého, je křesťanská meditace zcela trinitární. Zároveň též zcela lidská, spojena s Kristovým lidstvím. Kristus jako vtělené slovo Boží je středem, veškeré meditace a každé křesťanské modlitby.

 

Tento „způsob“ setkání Boha s člověkem nemá v dějinách náboženství obdoby. Bůh, který se stal totálně člověkem, je mezi svým lidem přítomný jako dokonalé ztělesnění smlouvy, ukazuje, že je zde přítomná dvojí cesta: Boha k člověku a člověka k Bohu.

 

To co je ještě opět naprosto překvapující je, že toto vtělené slovo nové smlouvy, je slovem lásky. Lásky Boha k člověku.

 

Úvodní Baltasarovu myšlenku lze shrnout tak, že veškerá modlitba má za svůj střed Slovo, které se stalo tělem (Jan 1,14). Slovo, které je láskou.

 

II.               Uvedení do meditace

Pro nalezení Boha v naší meditaci není potřeba opomíjet naše lidství. Naopak, lidství je podle autora velmi důležité. Není potřeba se od něj snažit oddělit. Důležité je naopak z lidské přirozenosti čerpat a vstupovat do meditace s úmyslem vidět se v Duchu tak, jak mě vidí Bůh.

Podobně u smyslů. Projevů našeho lidství, by jejich potlačení vedlo v meditaci spíše na scestí než k nějakému užitku.

 

Balthasar hovoří i o vnějších podmínkách meditace. Nezpochybňuje „zažité“ schéma tichého místa, okolního klidu, ale rovněž připomíná, že Bůh nás vidí, i když se zdáme být daleko. Když nás zdáli zahlédne, už začíná připravovat hostinu (srov. Lk 15,20n). To co je skutečně podstatné je dar Ducha, bez kterého nelze nic chápat.

 

III.             Jak meditovat

Pro meditaci, jejímž středem je Slovo, je pro každého z nás na prvním místě důležitá přítomnost Pána v tomto slovu. Přítomnost Pána ve slově, které jde určitým způsobem fyzicky uchopit je dávána na roveň přítomnému Kristu v Eucharistii. Rozjímání je tedy podobné jako přijímání. Jde vždy o obdarování.

 

Tak jako v Eucharistii k nám přichází Ježíš, který s námi má co dočinění, tak při rozjímání evangelia neexistuje žádná událost, která by se nás netýkala.

 

Na jedné straně je zde slovo, které má co dočinění s naším životem, které do něj hlasitě promlouvá a na druhé straně je zde neoddiskutovatelně přítomné slovo, které je mlčící.[2] Toto mlčení je nepochopení slova a jeho poselství pro jedny. Navzdory tomu pro jiné je právě mocně hřímajícím slovem. Boží ticho je hlasité tajemství našeho života. Je to velikou odlišností od všeho ne-křesťanského. S Kristem nejde o zakoušení cíle. Bože můj, Bože můj, proč si mě opustil (Mk 15,34)

 

 

 

IV.            Sjednocení s Bohem

Balthasar uvádí o sjednocení, že je to cíl všech dějinných meditačních metod na cestě: očištění, osvícení a sjednocení. Upozorňuje rovněž, že sjednocení neznamená být Bohem. Už však tato cesta dalece přesahuje starozákonní chápání.

 

To co Balthasar vyzdvihuje jako optimální vzor sjednocení je Mariina cesta. Mariánská   cesta meditace se rovná každé křesťanské meditaci v plnosti. Dialog Boha s Marií totiž přesahuje kontak Jahveho s Izraelem tak, že si to prostě nedokázal nikdo představit. V Marii dochází k setkání transcendentního Boha s imanentním člověkem.

 

Maria tedy ukazuje cestu, že cílem není dostat se do „třetího nebe“. Být bohem sám sobě. Podstatné je být jedno se Synem, který ukazuje na Otce celým svým konáním. To je právě důvod, proč se nelze odvrátit od Krista jako člověka. Vše co Maria prožívala, bylo vedle člověka Ježíše Krista. Měla jej stále před sebou.

 

Maria nás také vede k odevzdání se Bohu. Totálnímu se vydání, vyvlastnění, pro Hospodina, ke kterému došlo už při početí.[3] Těžko si mohla připustit v té chvíli, že bude mít stejného Syna s Bohem. Toto sjednocení je shrnutím víry starého zákona. Každý kdo plní vůli Otce je má Matka…(Mk 3, 35)

 

Milostiplná myslí na své dítě neustále. My potřebujeme „své“ chvilky pro rozjímání o Ježíšovi. Podstatné je však vědomí, že je jakákoliv cesta rozjímání (například růženec) není protějškem, ale že je to něco uvnitř srdce co z nás vychází.

 

Život Matky Boží vede ještě k jednomu důležitému. Křesťanská meditace nás nevede za hranice tohoto světa do nějakého lepšího. Meditace nás vede po Ježíšově cestě, často těžko pochopitelné nicméně s jasným cílem.

 

Tato část knihy mě zaujala asi úplně nejvíce. Způsob jakým Balthasar popisuje vzor Matky Boží, která prožila sjednocení s Bohem totálně nečekaným a neopakovatelným zásahem, je přesně cesta kterou by se mělo mluvit o Marii, dle mého názoru. Balthasara vůbec nezajímá v pojednání nějaká vnější zbožnost, ale jde k tomu, kde má Mariánská cesta skutečně nezastupitelný hlas v životě křesťana.

 

Dalším způsobem meditace je církevní cesta. Označení další způsob však není přesný. Podle autora je tato cesta něco, co je součástí každé meditace. Tak jako mariánská meditace se rovná každé křesťanské meditaci, tak cesta církve je nutným aspektem meditace. Aspektem, který vychází právě z mariánské cesty. Maria byla postavena doprostřed církve. Symbolizuje obraz nevěsty a ženich je s nevěstou jedno tělo.

 

Meditace není nějaká vyšší forma, či stadium modlitby. Je to prostor pro zapojení celé šířky, hloubky, výšky a délky (Ef 3, 18). Podle Balthasara jde tedy o uvažování ne o mě, ale na prvním místě o nás.  Křesťanská modlitba je modlitbou všech lidí, i když je to často modlitba meditujícího mlčení. Právě pro své mlčení je to modlitba silně výmluvná.

 

Světská cesta je něco co následuje. Stěžejní myšlenka této poslední stati knihy zní, že pokud křesťan ve své meditaci najde zjeveného Boha skrze Ježíše Krista, nebude, mít problém nalézt jej i v dnešním chaotickém světě. Především pak v těch nejmenších. Hladových, žíznivých, chudých, nemocných, dokonce i v nepřátelích. Autor tu nezůstává jen u nějakého „dospění k všímavosti“ díky meditaci Božího slova. Křesťan se může podílet na poukázání a odstranění všech těchto nespravedlností světa. Balthasar tu uvádí odkaz na knihu Zjevení apoštola Jana a příklad s městem Laodicea, kde zaznívají slova kárání.[4] Je potřeba mít však na paměti, že slova napomínání mají jediný důvod – lásku Krista. Stejný dvojí postoj má prezentovat každý křesťan.

 

Meditace uschopňuje křesťana k neustále připravenosti na absolutní Boží moc a neustálou tvořivost. Kdo je vtažen do meditace, je podílníkem na věčném narození z Otce. Boha, kterému se svět nevymkl z rukou.  

 

V.              Závěr

Kniha mě od prvního otevření nadchla. Četla se velmi dobře, i když je pravda, že jsem se sem tam lehce ztratil v myšlenkovém pochodu autora. Splnilo se přesně to, co bylo o Balthasarovi předesíláno. Občas zkrátka člověk neví, proč zrovna teď mluví o tomhle…

 

Forma jakou jsou předávány myšlenkové postupy autora je strhující. Jedna zajímavá věc je okamžitě střídána druhou. Kvantum zásadních myšlenek je skutečně úctyhodné.

 

Oslovila mě Balthasorova fascinace Písmem sv. Všechno co v knize vyřkl, podložil biblickým odkazem.

 

Jednoduše by se můj zážitek s Balthasarem dal shrnout tak, že se už nyní těším na další knihu pod kterou bude podepsán právě on.



[1] Cit. BALTHASAR, Křesťansky meditovat, Kostelní Vydří: KNA, 2005, s.5.

[2] Ježíš před Pilátem, při utrpení atd.

[3] Balthasar zde vkládá myšlenku, že tato „totálnost“ potřebuje zvláštní milost – neposkvrněné početí.

[4] Zjv 3,15 - 18 "Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký!
Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech. Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl.

Zobrazeno 2847×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková