Co církev chce?

6. 10. 2007 0:16
Rubrika: Komentáře | Štítky: cejsk , církev , proti proudu

Zajímavá otázka. Co v dnešním světě církev chce? Co v 21. století dělá ještě církev? Co je vlastně dnes církev?


Pokud si položíme otázku, co církev chce, ujasněme si nejprve, každý z nás, co, nebo lépe řečeno, kdo je církev. Odpověď je jednoduchá. My jsme církev. My všichni věřící v Ježíše Krista. Každý křesťan, je církev. Má farnost je církev. Diecéze, do které patřím je církev. Odpověď na otázku, kterou jsme si položili na začátku, jsem tedy zavázán hledat i já, protože i Já jsem církev.

Redukujeme církev? Já se kloním k názoru, že mnozí lidé, ale také mnozí křesťané za církve považují jen pány s kolárkem, kněze a pak hlavně biskupy. To proto, že oni jsou vidět, protože jsou představitelé církve a jsou pověření jejím vedením.  Může to potom vypadat tak, že církev jsou jen starší pánové, kteří nám diktují své požadavky a staromódní nároky z kazatelny.

To, jak ale vypadá obraz církve, je vizitkou nás křesťanů. Biskup je pověřen vedením místní církve. Ne však jako svrchovaný vládce, ale jako někdo, kdo má naslouchat věřícím, kdo má vyučovat a zvěstovat Boží království, tak jako to činili první apoštolové.

Kdo ale takto biskupa chápe? Často jsou v terčem našeho posměchu, děláme si z nich srandu, kritizujeme to, co řekli, kroutíme hlavou, jak vůbec nerozumím problémům, které jsou a mneme si ruce, že víme, jak na ně. Prostě je nebereme vážně.

Když pak přijede do farnosti sloužit mši, třeba vysluhovat biřmování, tak to nasadíme zbožný výraz. Oblečeme falešnou pokoru a přikyvujeme tomu, co jsme včera na farní radě, či spolču zkritizovali.

Kdo z nás si někdy sedl ke stolu a napsal dopis, v kterém by požádal svého biskupa, aby obhájil svá slova. Najde se někdo, kdo jde otevřeně říct svému biskupovi, že s tímto nesouhlasí, že to vidí jinak, že se chce zasadit za změnu tohoto nebo onoho. Zamysleme se, zda takto jednáme. Zda máme zájem na obnově církve, nebo jen kritizujeme.

Vždy je totiž jednodušší, aby nebylo nic, než abych se pro něco musel nasadit a bojovat za to. Z vlastní zkušenosti mohu svědčit, že když začnete být aktivní, dělat nové věci, půjdete proti zavedeným, mnohdy zastaralým trendům, budete chtít vytvořit v církvi zázemí pro dosud opomíjené skupiny, tak vždy narazíte na odpor. Nepřátele přijdou z vlastních řad a budou s Vámi bojovat.  Takové rozdělení místní církve jsem zažil. Shledal jsem se s úžasnou podporou a nasazením mnohých, pro obnovu, ale také s opovržením, díváním skrze prsty a s klacky pod nohami. Je zajímavé, že i když skupiny proti sobě jsou stejně velké, většinou vítězí ta, co je proti novému a mladému. Zkrátka, vždy je jednodušší, když není nic, než když je něco.

Klaním se tedy Hospodinu za stvoření. Padám tváří k zemi a chválím Boha, že se rozhodl, že do toho půjde a dá člověku šanci. Rozhodl se, že něco bude, i když jednoduší by bylo nic. Boha toto rozhodnutí stálo, a stojí, mnoho. Dokonce Boží Syn pro člověka podstoupil smrt na kříži.

Kříž. V katolické církvi hluboce meditované a rozjímané tajemství naší víry. Jak často slyšíme o kříži Ježíše Krista hovořit. Jak často se jej snažíme přijmout do svého života. Nezapomínáme, ale také na to, že po kříži přišlo vzkříšení? Sláva a vítězství Boha. Svoboda pro každého člověka, kterou dává Kristus? Nezůstáváme často, jako ublížení chudáčci ve stínu kříže? Možná se nám to někdy hodí, ale Ježíš vstal z hrobu a daroval nám nový život a možnost žít Boží království už tady na zemi.

Ať tedy zní Bohu chvalozpěv za každého člověka, který svým životem Boží království zvěstuje a buduje. Ať je to otec nebo matka od rodiny, děti, mladí lidé, kteří žijí své vtahy, ti kteří slouží druhým, ať zasvěcení i nezasvěcení. Všichni lidé. Chudí, bohatí, malí, velcí, barevní.

Aleluja za každého, kdo pochopil, že církev je naše společná věc. Že všichni jsme církev a že církev je tělem Krista. Jsme jeho ruce, jeho obraz ve světě.

Je to na každém jednom z nás. Církev je naše, lépe i moje věc.

Zobrazeno 2382×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková