Ideál a sen II. - pokračovnání

Není čas snít, je pravá doba bojovat za své ideály.

---

Už jsme toho museli hodně hodit za hlavu. Možná to bylo dobře. Ne vždycky si vysníme to co by bylo dobré. Pro nás tedy většinou dobré, ale pro druhé… Kdo ví?

To co je podstatou snu je, že chceme aby se splnil. No, v tom případě nemůže zůstat někde v hloubi naší mysli. Musíme ho vytlačit na povrch a dát mu šanci. Aby vykvetl jako jarní louka. Ta šance, je naše konání. Šance je, že přestane být „pouhým“ snem. Stane se naším ideálem.

Sen v sobě obsahuje mnoho představ. Různých a barvitých. Ty představy jsou jako moře. Někdy se do nich dokážeme ponořit tak hluboko, že se najednou začneme topit. Utápět ve věcech, které měli být přece krásné, ale náhle se nad námi voda zavře a skutečnost je tak odlišná od představy.

Je to asi dobře. Životem se učíme opouštět mnoho představ a tím začínáme žít život v tento okamžik. Nečekáme až padne něco zadarmo z nebe. Uvědomíme si cenu každého okamžiku.

Snít nestačí. Naše představa (sen) je přece tak daleko. Dokonce i když se zdá už na dosah ruky, může přijít něco a vše se rázem změní. To je sen.

Když se sen stane IDEÁLEM, tak už to není „pouhé“ koukání dopředu a očekávání naplnění představ. Ideál je to, co chci žít a o co mě nikdo nesmí připravit. Ideál uskutečňuji právě v tento přítomný okamžik. Neutíkám do budoucnosti. Teď musím udělat maximum a nikdy jindy. Nesmysl je čekat až budu mít tohle a umět tamto. Hloupost je říkat si: až se vrátím z dovolené, nebo dočtu tuhle skvělou knihu.

To mám jen nějakou malou touhu, představu, možná sen. A navíc lžu sám sobě.
Teď hned musím jít bojovat za to, co chci. Musím vědět, že to chci a nesmí mě o to nikdo připravit. Možná se v tom mém ideálu celé nějak jinak nakonec uspořádá. To ale nebude vadit, protože já jsem ten ideál utvářel krok za krokem a poznával jsem jaký má být doopravdy.  

Je tu jeden úžasný příklad, jak jít za svým ideálem. Je jím někdo, kdo přišel na svět, aby každý člověk mohl svůj ideál žít svobodně a naplno a v lásce k druhým.

Je jím Ježíš Kristus. Boží syn, který přišel, aby ohlásil ideál svého otce, jenž byl zároveň jeho ideálem. Totiž aby každý člověk poznal co je to, lepší ale bude napsat, kdo je to LÁSKA.


Představ si, že máš nádhernou zahradu. Tu nejrozkvetlejší ze všech. Zelenou a plnou vysokých košatých stromů na kterých roste to nejlepší ovoce. Všichni tvojí zahradu obdivují a děkují ti, že do ní mohou chodit. Nabírají zde síly, odpočívají, popovídají si s tebou a potom občerstveni odejdou.

Jednou ale přijde někdo ti závidí, že tě všichni mají tak rádi, a že chodí do tvé zahrady a jsou díky tomu tak šťastni. Tento pak přijde, když už to nemůže snést a vysadí tam červíky. Dva malinké červíky, kteří se ale tak rozmnoží, že ti požerou celou zahradu. Jen vprostřed zůstane stát nádherná jabloň, plná vláhy a života. Zrovna přináší plody, krásná červená jablíčka. Ty uděláš cokoliv, aby si její plody ochránil. Možná by ses nechal sežrat i červi sám. V tom stromu totiž žije tvůj ideál. Nikdo ho nemůže zničit, nikdo ti ho nemůže vzít.