Proč???

Hej, řekni proč? Proč jsem tam, kde jsem? Proč dělám to, co dělám? Proč nemůžu být tam, kde bych chtěl být???

Vždyť vidím to místo, kde je potřeba mých rukou. Já slyším hlas, křik, prosbu. Mé oči jsou otevřené. Já už je nikdy nechci zavřít před světem, před člověkem. Nikdy už je nechci zavřít před tebou. Moje oči vidí…

Vidí krásu celého světa, ale vidí i tu ubohost. Jako sůl v ráně pálí můj zrak pohled na utrpení, na samotu, na tmu, beznaděj. Nejde jen tak přejít, že život lidem utíká mezi prsty. To nejde!

Já jsem tady. Proč žiji v takovém divném klidu?
Mé srdce skrývá tužby, které vyrostli z lásky. Nejsou to moje touhy. Kde by se vzali u mě? Přišli od tebe…

Hlad, chudoba, falešný úsměv, zklamání, strach, smrt. Potkávám to na ulicích. V očích lidí.

Lásku, víru, naději, radost, život. Chodí také po ulicích? Jasně, že jo.
Proč, ale tak málo? Proč láska nevítězí?
Vždyť už jednou definitivně zvítězila.
Proč se nám ztrácí?

Já nerozumím proč sedím za stolem s knihou v ruce. Chci jít na ulici, chci jít dál…
Já nechápu, fakt ne. Chci…

    … křičet do světa bláznivé věci. Chci být chudý srdcem, chci být malý.

Tak na co čekáš? Co sedíš doma? Nevíš snad co máš udělat? Je toho tolik co je pokažené. Běž, je to přece v tobě, tak jako v každém člověku. Jdi a buď požehnáním pro druhé… Tvé srdce je toho plné. Dere se to v tobě napovrch víc a víc. Nepotlačuj to v sobě. Nech v sobě proudit tu velkou, širokou řeku nekonečné lásky. Ponoř se do té hloubky. A  nemlč!

Ať všichni jsou blízko, ať všude je blízkost, nechť jsme blízko…