Kdo rozhodne?

Na KTF jsme jednou byli ponecháni sami svému osudu, když náš vyučující musel přísedět u státnic v čase našeho společného semináře. Je to podivuhodné, ale my jsme se sešli a začali pracovat. Vlastně to začalo z fórku, jedné holčiny, která na nás sehrála, že byla pověřená vedením hodiny… No nic, začali jsme probírat připravené otázky k diskusi. Otázky, které byli připraveny jako příklady, jež bychom mohli využít na střední škole, na spolču, při povídání před mladými.

---

Druhá otázka nás zasekla. Jak mi pomáhá Ježíš při mém rozhodování? Wow, děcka řeknu vám, že bylo ticho. Jak se dá odpovědět. Jde to? Výřečnost se nám ztratila a já si uvědomil, jak sám sobě možná neumím odpovědět na tuhle otázku.

Jasný, modlím se a žiju ve světle… Jenže, ale a doplňte si odporovací spojku jakou chcete, ale ono to není tak jasný. Pro mě rozhodně ne. Osobně jsem se tolik modlil a ptal kudy kam, co dělat když, proč bych měl tam a ne tam, nebo všechno naopak. Znáte to? Kdyby aspoň malá nápověda, jak by člověk chtěl tomu Božímu mlčení porozumět a mít jasnou odpověď. Navíc potkávám lidi, kteří toto cítí daleko silněji. Nebo spíš necítí. Neslyší a neví. Asi bychom to měli snadnější, kdyby Hospodin byl automatem, zodpovídající všechny otázky.

Přemýšlel jsem o tom. Je to skutečně tak, že Bůh má odpověď na mou otázku vždy připravenou a já ji musím jen nalézt? NEBO, nechce třeba Bůh, abych se rozhodl já sám. Vzpoměl jsem si, jak jsem nadávno rozjímal na knihou Jozue, kde se píše: Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš. (Joz 1,9)

Já sám mám být rozhodný? Cože? Často jsem slýchával, jak musím být poslušný a pokorný. Starší a zkušenější ti poradí a vždy dobře... Odvolat se na člověka s větší zkušeností, než jakou disponuji já, je jistě dobré, ale nemohu na něj delegovat, aby za mě učinil rozhodnutí. Já jsem odpovědný za svůj život a moje jednání je svobodné.

Hledal jsem v Písmu, zda se ještě někde hovoří o tomto. Buď rozhodný jsem nalezl na mnoha místech. V různých kontextech, ale vždy s příslibem Boží přítomnosti a požehnání, když budu rozhodný (Ž 27,14; 1 Kron 28,20; Dt 31,23). Je to na každém z nás, kam bude směřovat náš život. A také naše vlastní odpovědnost. Bůh nám žehná a dává světlo, ale nedělá rozhodnutí za nás a už vůbec ne proti naší vůli. Ježíš nám ukázal, že jsme svobodní a že jsme to my, kdo si volí, kam povede cesta.

Vždycky jsem to já, jen já, kdo má právo a odpovědnost se rozhodnout.