Nejprokletější z prokletých

Francie 2. poloviny 19.století, to je porevoluční atmosféra, čas pařížské komuny, převrat v lidských právech. Také je to urbanizace obyvatelstva, přeplněná města dělníky, hledajících štěstí mimo venkov, z kteréhož přišli. Špína, hnus, nemoci, pajzly a opilci válející se po ulicích, děvčata jejichž královstvím je chodník, bída a chudoba. Svět je zkrátka jiný, musí být jiná i jeho duše - literatura.

---

2. polovina 19. století to jsou také prokletí básníci, jak Paul Verlaine nazval své přátele. Velkého Charlese Baudelaira, prvního mistra pera, klasické básnické techniky, který obrátil zrak k městu a všemu co k němu patří. Především pak Arthura Rimbauda (1854 – 1891). Mladého gaunera, který dohání svou matku k šílenství. V době kdy Victor Hugo je národním hrdinou, tento 16-ti letý spratek si zaleze na půdu a vytvoří dílo, které neodvolatelně změní literaturu.

 Touha být básníkem vidícím, vede jeho fantazii. Linií Imaginace napíše totálně šílené dílo. Poezii v próze. Už není důležité co napíšu, ale jak to napíšu. To už není klasická poezie, to je moderní literatura. Obdivuje jí surrealismus. Sbírky Sezóna v pekle a Iluminace jsou jednou velkou alegorií, jenž se po prvním přečtení nedá pochopit. Dopisy vidoucího jsou programem  nových básníků, už nikdy ne mluvčích společnosti, nýbrž osamocených mužů. Těch vidoucích, vědících a věštících, proroků nového světa. Verše jsou osvobozené a nic není tabu. Báseň je odrazem života ve své nahotě. Obrazem Já.

 Rimbaud převrátí nastolený řád naruby. Po Baudelaire, který změní téma, ale zachová formu, vytasí své Avantgardní dílo, které nutí k přemýšlení i dnes. Prohlásit, že to jsou kecy opilce je prostoduché. Přesto, jaký to byl hajzlík zanechá nesmazatelnou stopu v dějinách literatury. Ve dvaceti však odloží pero a řekne, že poezie je pro holčičky z Lycea. Už nikdy nic nenapíše a jeho básně skončí v koši nakladatelství, kam je poslal. Sbírky vydá až „přítel“ Paul Verlaine, kterého Rimbaud prásknul policii po vzájemné hádce a vystřelení revolveru a jemuž zařídil dva roky vězení.

 Baudelaire, Rimbaud a Verlaine jsou sloupy moderní poezie a jejich duch, lépe pohled, se potáhne jejími dějinami až do dneška. Stojí za to vzít si jednoho z nich do ruky a nechat verše proudit.