Otázky E!?

Evangelium - 2. neděle postní

Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami.
A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý.
A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.
Nato promluvil Petr a řekl Ježíšovi: "Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."
Ještě nedomluvil, a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: "To jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte."
Když to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli.
Ale Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte a nebojte se."
Oni pozvedli oči a neviděli už nikoho jiného než Ježíše samotného.
Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých."

Malé otázky:

Světlý oblak. Boží blízkost. Světlo, chvějící se tělo a bušící srdce. Ohromná radost  z pocitu Boží přítomnosti. Mystický zážitek, osvícení. Chceme taky zůstat, co může být lepší? Ježíš ale nezapoměl na všední den. "Hoši takhle ne, musíme zase dolů, mezi lidi." "Ten svět je ale tak zkažený..." namítá se. Pro Ježíše i přesto dost dobrý. Co já? Vznášet se jen v mystickém spojení a zapomenout na všední svět, nebo ne?

Strach. Bázeň. Rozdíl velký a slučovat to, navíc ve vztahu k Bohu, no nevím. Je na místě strach z Boha? Nebo bychom měli pocítit respektuplnou bázeň prostou vší úzkosti...?