Hlavou přímo v žumpě

7. 3. 2008 22:05
Rubrika: Komentáře | Štítky: názor , signaly , žumpa

...podíváte-li se na dodatečné komentáře anonymů máte často dojem, že jste spadl hlavou do žumpy.
Řekl před pár dny o internetových chatech a diskuzích Tomáš Halík.



Vlastně mě mrzí, že tento článek vůbec píšu (obyčejně ťukám do klávesnice s radostí). Když jsem se před necelým rokem podílel na vzniku nové podoby signálů, tak jsme si ve vývojovém týmu vyjmenovávali mnohé problémy, se kterými bychom se mohli z nenadání potkat na rozjetém serveru. To, že Signály, hlavně část diskusí, zaplaví příspěvky, které budou vzájemně urážející. To mě nenapadlo ani na vteřinu. Občasné neshody, zastávání jiného názoru a argumentování pro něj, to je samozřejmost. Ačkoliv se však situace během posledních týdnů trochu uklidnila, tak je skutečně mrzuté, že se člověk tu člověk do té žumpy občas namočil…

Nechci moralizovat. Zaprvé to samo o sobě nic neřeší a za druhé, kritizovat a tlachat nesmysly, to zvládne téměř každý. Rád bych se jen pozastavil nad tím, jak se tu k sobě chováme. Ostatně, všichni o sobě víme, jak na tom jsem právě já.

Na stránkách Christnetu, se v několika článcích v poslední době snažil Jiří Zajíc fenomén "křesťanských internetových diskusí" analyzovat a popsat. Výstižná byla jeho charakteristika uživatelů, kteří vystupují agresivně, napadají druhé, jsou neslušní, odsuzují, zkrátka nevedou přímou diskusi. Většina takových příspěvků, které by si vysloužili nějaký ten pejorativní přívlastek, je napsána někým, kdo vystupuje anonymně. A jak poznamenává J. Zajíc, tato jeho "internetová totožnost a stylizace" vůbec nemusí korespondovat s jeho reálným vystupováním tváří v tvář, které může inteligentní a na vysoké úrovni. Toho si všímá i Halík, když přímé debaty kvalifikuje jako apelující na rozum a slušnost, kde převládají slušné otázky a reakce.

Signály, to (měl) má být prostor dialogu, ekumenismu, přátelství, živého a žitého křesťanství v internetovém moři počátku 21. století, zatím se zdá, že je namísto toho kolbištěm moderního způsobu náboženské války. Bojištěm, kde stojí proti sobě různé tábory. Všichni bojující za svůj prapor, který se ovšem nápadně podobá zástavám nepřátel a válečný pokřik zní ze všech stran stejně: Nos habemus veritatem (My máme pravdu)! Zbraně jsou ostrá slova.

Každý strom se pozná po svém ovoci
(Lk 6,44). Než se člověk zakousne do jablka, tak se podívá, jestli není shnilé, jinak deformované. Ano, to je to, co nám mladým a neklidným chybí. Podívat se. My jsme se vším moc a moc rychle hotovi. Nad myšlenkou často vítězí emoce. A kvůli chuti jednoho plodu, která zrovna mě nesedí, odsoudíme strom. Schází nám trpělivost podívat se na ostatní úrodu. Bez metafor, nemáme zájem o to, pochopit jeden druhého. Jsme lhostejní. Prostě valíme před sebou to svoje a kdo stojí v cestě toho smetem, ať to stojí, co to stojí. V diskusi nejde snad ani o to rozumnými argumenty přesvědčit (i když ani toto přece není pravý cíl a důvod vedení dialogu), ale spíš uhádat, něco si dokázat. Asi, že mám na to říct poslední slovo…

Lidé se často ptají, o co nám křesťanům vlastně jde? Pokud některý z takových zvědavců zabloudí na Signály, do diskusí, počte komentáře pod blogy, tak odpověď najde. Ale obávám se, že s radostnou zvěstí, evangeliem Nového Zákona se jeho poznání shodovat nebude. Výslednou karikaturu poté zcela po právu odvrhne. Blíží se Velikonoční svátky. Dny, které vrhají na Ježíšovo působení světlo. Vrhají dost možná i světlo na lidské působení, na život křesťanů. Pokusit se o Vzkříšení ducha Signálů, to může být pro nás všechny výzva. Jak? Přemýšlejme každý sám nad sebou.

Děkuji všem, kteří na signálech neskrývají svou tvář a své jméno, všem kteří mají ducha přátelství, otevřenosti, lidské slušnosti a opravdovosti. Díky za svědectví dobrých lidí, kteří z dobrého pokladu svého srdce vydávají dobré (srov. Lk 6, 45), protože to je vždy složitější a náročnější. To shnilé a zkažené, arogantní a zlé, to pak opravdu patří do hnoje a žumpy...

Zobrazeno 3612×

Komentáře

cejsk

Blogy se bezdůvodně nemažou a nevím proč se čertíš. Ty máš fotku, máš jméno. Věřím, že jsou pravdivé. No problem...

Odulo

Stalo se to Antoniovi.
Blog byl smazán evidentně bezdůvodně (asi pro velkou sledovanost) po publikování článku "O rekordech a pštrosech". Článek sám zjevně nevadil, neboť v totožné podobě nerušeně visí dodnes na blogu našeho společného přítele Atamana.

Zobrazit 48 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková