WYD_Hurá, hurá; aleluja

Po dnešním dopoledním programu jsme se rozloučili s dočasným českým katechetickým centrem v Sydney, které se nacházelo v prostorách ACU (Australské katolické univerzity). Ve 15:00 začínala křížová cesta městem. Měla to být statická křížová cesta. Pro neznalé tzn. že sedíš na jednom fleku tři hodiny a čučíš na velkoplošnou obrazovku a sleduješ jednotlivá zastavení, pokud se teda před tebe nesedne dvoumetrový Francouz, v tom případě jen posloucháš.

Přiznám se dobrovolně a bez mučení, že jsem křížovou cestu zatáhl. Jeden veliký kříž už ostatně Česká výprava nese. Nemoci! Nepřeženu to, když napíšu, že dobrá polovina je více či méně nemocná. Máme skoro všechno. Od rýmy až po náběhy na angínu a zablokovanou páteř. Děkuji Bohu, že jsem stále zdráv. I když uvidíme zítra. Domů jsem dnes v noci totiž šel jen v jedné ponožce. Druhou nohu jsem měl naboso. Ač je to trapné prozradím vám proč. Při večeři jsem si omáčkou pokecal sandál a z toho správně implikujete, že i ponožku. Aspoň to bylo originální…

Odpoledne jsme jen tak courali po městě. Sydney je zajímavější než Melbourne. Centrum není tak pravoúhlý a je tu mnohem víc mrakodrapů. Jenže, jelikož je WYD, ulice jsou přeplněné lidmi. Fronta kam se podíváš. Jak na banány. Hanče je špatně, tak jede domů. Já, Standa, Irča a Aňa razíme na velkou večerní akci, Receive the power. Jako správní pražští Salvatoriáni si nemůžeme nechat ujít setkání charoušů.

Mačkaly se tam davy, ale dravé české lokty, jsou zkrátka české lokty. Za půl hoďky jsme zašpuntovaný 10 metrů od zábradlí. Na podium se něco chystá a bude to velký. Věřte nebo ne, oni to rozjížděli Hillsong United! Oni opravdu existují. Nejsou to jen Cdčka a DVDčka. Darlene Zslech opravdu na živo tak skvěle zpívá a rozpálit to umí. Slova nám pouštějí na obrazovku, takže pokud před náma nemá zrovna někdo zvedlý ruce, tak tam dokonce i vidíme a můžeme zpívat. Hrají samý nový věci, pěkně rychle. Jen Shout to the Lord dávám z paměti.

Kapely se střídají a mezitím říká nějaká Mexičanka svědectví. Mluví děsně rychle, takže jí moc nerozumím. Za to jsem však rozuměl plešatému pánovi, co přišel po ní. Stále zvyšoval hlas až najednou držel v ruce knížku se svým životopisem a sděloval nám, kde si ji můžeme koupit. Život to byl drsný a jeho konverze obdivuhodná, ale udělat ze sebou takovou výkladní skříň o tajemství víry v Trojjediného Boha, to až tak není můj šálek kávy, abych užil slova klasika.

Druhá worshipovka nebylo o nic horší než Hillsong a bylo to plná Ducha. Než přišel ten biskup co křičel do davu a vyžadoval, abychom my na něj řvali Amen, Aleluja. V tu chvíli jsem děkoval za lidi, kteří v ČR vedou a organizují katolickou charismatickou obnovu a jsou jistým způsobem odpovědni i za mou Jumpí spiritualitu, že je Bůh obdařil takovou moudrostí a vede je přesně o 180° opačně v jejich vyučování a kázání než mohly mé uši slyšet tady.

Zkrátka víra není a nemůže být jen hurá, hurá aleluja! To zakoušíme právě tady v Sydney víc než kde jinde. Jo, můžu řvát na ulici do mikrofonu, že Ježíš všechny miluje. Ale vysvětlím to děckám, který tři dny neměly spacák a leželi jen tak na zemi, nastydli, teď jim je špatně. Řeknu člověku, který prožívá všemožný problémy, aby zvedl ruku a vyznal Ježíše za svého Pána a pošle mě… víš moc dobře kam.

Víra je obrovský tajemství a já jsem vděčný Bohu, že mě přivedl do cesty charismatickou obnovu a taky jsem vděčný, že mi i skrze ni ukázal, že pravdu je neustále třeba hledat a vytrvávat na cestě a že nepřijde a nebudují znát povrchně vykřikovanými hesly a že se budu zdá jakoby bez pochybností a ve všem jistý. V takovou víru já nevěřím.

Ve vlaku domů jsme dobře pokecali. Letím spát, protože zítra v 6:30 je mše a vyrážíme na Rendlík (Randwick). Tam se pěkně zakempíme, do večera prospíme a s papežem se pomodlíme...