WYD_Barvy Oxfordu

28. 7. 2008 0:59
Další slunečné ráno. Paula nevidno. Buď spí, nebo je už v čudu. Tentokrát razíme z bytu rychleji než předešlého dne. Včera jsem totiž zkonzumoval veškeré mléko a suché vločky se mi jíst nechtělo, tak se šlo bez snídaně.

 

Vzali jsme to přímo k Sydney Tower, což je nejvyšší barák ve městě. Ona je to spíš věž. Podobná jako třeba ta v Berlíně. Zdálo se, že jsme to s brzkou hodinou vychytali. Skoro žádná fronta. Nahoře jsem to párkrát obkroužil, z každé strany fotil a když už to začalo nudit, šlo se dolů na OZ Track - virtuální prohlídku Sydney. Posadili jsme se do sedaček a nasadili sluchátka. Celkem čtyři krát se hlediště s námi otočilo a my sledovali hologramové divadélko. Že bych z toho byl odvařenej na tolik, jak o tom včera básnili Anička, Zdeněk a Mirek, to se říct rozhodně nedá. Za 15 minut bylo po všem, otevřely se dveře s nápisem exit a já si říkal, že teda nic moc.

 

Jenže chodba nás nedovedla ven, ale do druhého sálu s třemi plátny. Posadili jsme se do sedaček, které nás vzápětí automaticky přikšírovali. Nebylo úniku. A pak to začalo. Pralesem, prérií, divokou řekou, městem, okolo Uluru. Oblítli jsme Austrálii za pár chvil a pořádně to s náma houpalo. Už chápu to nadšení, taky bych šel ještě jednou…

 

Co dál? Už jsem viděl skoro všechno co jsem vidět chtěl. Rozhodl jsem, že se projdem po Oxford street. U Paula doma jsem se totiž v jednom průvodci dočetl, že jde o neobyčejně zajímavé místo; hlavně v noci. My šli okolo oběda, ale rozhodně to stálo za to. Lidi, kteří tam žijí, chodí po ulicích, pijí nonstop pivo v nepřeberném počtu hospod a klubů jsou do jednoho naprostý originál a značně se liší od lidí v byznys centru. Dredy, barvičky, rozervaný šatičky. Účesy, brejličky, čepice, tkaničky. Každý tam má svůj styl. A to nejen lidi. I baráky jsou různě posprejovaný, barevný, zkrátka stylový. Na Oxford st. jsou obchůdky s touhle zajímavou módou. Narazil jsem taky na jeden obchůdek s takovýma těma černýma oblečkama a řetězama. Za výlohou měli kostým jeptišky. Asi reklama zbylá po WYD, na kterou chtěli lákat poutníky. Dál je tam strašně moc hospod a diskoték, který evidentně jedou nonstop. Pak také kluby, které jsou pro všechny a i kluby, které jsou sice jsou pro všechny, ale chodí tam jen pánové v upnutých kožených kalhotách. Jelikož je tam pořád živo, nachází se v té oblasti mnoho výborných restaurací, které krmí všechny možné i nemožné existence pobíhající po této ulici. My zakotvili zase v Indický. Nepoučím se a nepoučím…

 

Procházka trvala dobrý dvě hoďky. Pak jsme vlezli do busu a jeli naposledy na Bondi beach. Mě tam přepadla mlsná, tak jsem si koupil strašně drahej, ale náramně dobrej krémový dortík. Vlezl jsem taky na takovou hrabárnu. Samý stánky s hadrama. Všechno laděný do hippies stylu. Jenže všechno zase na ženský. Já fakt nepochopím, proč někdo taky nemyslí na nás kluky. To je normální diskriminace! Šel jsem si lehnout a uklidnit na pláž. Obloha se najednou začala zatahovat, vlny se zvětšovaly a to nevěstilo nic suchého. Bus jsme chytli akorát včas.

 

Než jsme dojeli do centra byla už tma. Pršelo a já měl na nohou sandále. Správně, měl jsem opět mokré nohy. Zakotvili jsme proto u našich starých známých Tří moudrých opic na poslední pintu tasmánského piva. Večeři jsem pojal rovněž stylově. Aussie burger je houska, do který se nacpe všechno, co se v Austrálii dá najít. Ale dobrota. A po včerejším šoku z pokladem v supermarketu přišel dnes druhý v fast foodu Hungry Jack's. Normálně tam je na pultu bedna s nápisem: "Už nikdy neměj žízeň!" Tam si každý může normálně sám načepovat druhý kelímek sprite, coly, fanty a podobných tekutin. To být u nás, tak Mcáč do týdne hlásí krach.

 

Z nohou jsem měl už rampouchy. Šlo se tedy k Paulovi, domů. Předali jsme mu česká pivka, jako dík za poskytnutý nocleh. Jen co dopíšu blog, jdu se pokusit napakovat všechny krámy do kufru. Budu přitom myslet na dnešní pestrobarevné zážitky z Oxford street. Třeba to ze mě sejme stres z myšlenek, že budu na letišti platit tři litry za nadváhu svý bagáže.  
Zobrazeno 1426×

Komentáře

Eleeshebat

Já myslím, že spousta hippísáckých hadrů je tak nějak unisex, ne? Mrk, mrk...

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková