WYD_Enjoy Australia

Anne, moje nová hostitelka v Sydney, nás přivezla k sobě domů okolo druhé hodiny ranní. Bydlím s Davidem. Seznámili jsme se asi pět minut před tím, než jsme nastoupili do auta, které nás veze k vidině postele a sprchy po dnu stráveném v buse. Anne je hrozně milá. Uvařila nám čaj a povídali jsme asi hoďku.

Krátký spánek a nový den je tady. Slunečné počasí, lehký vánek. Vypadá to na skvělý den. Jdu se umýt. To je něco tak nádherného mít koupelnu. Škoda že si na sebe zase oblékám ty propocené věci z autobusu. Kufr jsem ještě neviděl a nic o něm nevím.

Dopoledne se scházíme ve Strathfieldu, kde bydlí jedna skupinka ve škole na zemi. Poslední noc přežila jako všichni bez veškerých věcí. Skupina Czech 1 bydlí v Ashfieldu. Mají to nejblíže centra, ale nejdál k českému meeting pointu. Ráno jim prý trochu vázne organizace. "Nikam nechoďte, jsme unavení." Menší grupa se bouří a vyráží za námi do kostela sv. Marty, kde se máme scházet.

Sdělujeme si zážitky z předchozí noci a cesty. Po modlitbě vyslechneme organizační pokyny a to, že nevíme, kdy budou kufry. Vyrážíme do centra města na zahajovací mši s kardinálem Pellem. Nádraží jsme našli celkem snadno. Jde nás pět. Kvůli jídlu tvoříme skupinky, protože gábl se vydává po šesti. Snad ještě jednoho človíčka schrastíme po cestě. Ve vlaku jedou samý poutníci a chudí imigranti. Přemýšlím, čeho se chytit, abych neupadl a zároveň nechytl vyrážku. Čím blíže centru, tím víc se mačkáme. Přistoupila komunita Emanuel. Dostala mě jedna holka, která měla růžovou mikiny a řůžovou čepičku s nápisem I love Jesus. No k vidění je tu ledacos…

Ve městě jsme se rozhodli jít rovnou na jídlo, které se vydávalo přímo na místě, kde pak byla mše. Mapu jsme ani nepotřebovali. Šli jsme za davem. Mezi mrakodrapy, zdálky jsme viděli operu a Harbour bridge. Pěší doprava pomalu houstla až jsme se dostali do zácpy. Ale zpívalo se, křičelo se, seznamovalo se, fotilo se. Uteklo to rychle. U vchodu na Barangaroo rozdávali místenky do sektorů. Dostali jsme E 1. Vyzvedli jsme jídlo. Byl koláč a uvnitř nějaká UHO (univerzální hnědá omáčka), ale chutnalo to překvapivě dobře. Slunce pálilo a obloha byla jasná. Pomalu to bylo na kraťasy. Od moře příjemně foukalo. Barangaroo je pobřeží v Sydneyském zálivu. Jezdili tam lodičky. Ze zadu nás obklopovali mrakodrapy. Sektor E 1 se k našemu překvapení nacházel přímo před podiem. Byli jsme asi 50 metrů od oltáře. Super!

Před liturgií byl opening cerenomy. Aboroginijci zpívali a tančili. Přede mší šel i Aboroginijský průvod. Liturgie vyjadřovala to, co mně se vybaví pod slovem katolický. Několik jazyků, mezinárodní liturgická skupinka, zpěv, ke kterému se přidávají všichni, slavení s biskupy z celého světa, slavení především s mladými z celého světa. Překvapujeme mě, jak tady v Austrálii dokážu prožít masovou mši. To jsem před tím nikdy takhle nezažil.

Po mši je už tma. Na podium vyběhla první kapela. Všichni Aussie řvou. Asi někdo známý v téhle části zemské koule. Trsáme asi do půl desátý. Vedle nás to solidně rozjíždí portoričtí františkáni. Holky na nich mohli oči nechat. Takovýto promixování národů je na WYD úplně nejvíc nejlepší. Všchno prý končilo nějakou megašou s flexama a ohňostrojem, říkal Zdeněk, ale to už jsem tam nebyl...

Po cestě k metru, nebo vlastně vlaku nám všichni dobrovolníci mávají, smějí se. Australané jsou vážně skvělí lidé. Evidentně jsou unavení, mají za sebou celý den, ale úsměv na jejich tváří není umělý. Už jsem tu skoro dva týdny a je mi jasný, že oni jsou opravdu takový. Po vystoupení z vlaku v Burwoodu se mi to jen potvrdilo. Ptal jsem se pána na cestu domů. Vážně jsem si nevšil, že je celkem pod vobraz. Trochu mě vyplašil je zmatený křik: "Já nic nevidím, já nic nevidím!" Přešel jsem raději na druhou stranu silnici s tím, že to zkusím jinde. On se domotal za mnou a v mapě mi ukázal směr. A nakonec, i takhle sťatej, mi popřál, abych si "enjoy Australia."

Lidi tu jsou zlatý. Stejně jako moje nová host family. Doma mají o poznání menší bordýlek než Rob a Julie, ale taky to nějak zvlášť neřeší. Syn Theo, má prázdniny protože jsou WYD a tak paří playstation, kouká na Simpsny, ale je v pohodě. Je to docela sportovec a potom tréninku v Melbourne od kluků mu už celkem rozumím a stačí se mi většinou jen jednou zeptat: "I back a pardon" S Anne mluvím úplně v poho...