WYD_Jako v ráji

Soul. Místo odkud jsem vkládal svůj první příspěvek s nadpisem WYD… Bylo by stylové tady i skončit. Ze Sydney jsme odletěli asi s půlhodinovým zpožděním. Paul nás dovezl autem až na letiště, za což mu Pán Bůh zaplať, protože v tom slejváku co ráno byl, bych ten tátův kufr dorubal úplně. Když jsem se ho v 5:00 ráno pokoušel zapnout, potom co jsem tam narval spacák, jsem urval pravý zip. Dobrý! Stlačil jsem to ještě víc a urval jsem levý zip. Nakonec jsem to nějak zakšandoval a doufám, že to vydrží, jinak budu muset napřesrok pro ty bumerangy do Austrálie zpátky.

Let byl těžce do pohody. Seděl jsem u okýnka. Poprvé ve svém životě a to mám něco už nalítáno. Užíval jsem si to jak malý kluk. Jídlo taky perfekt. Nemůžu tedy mluvit za všechny členy české výpravy, ale na mě vždy vyšla Evropa, takže spokojenost vrchovatá. Když jsem viděl toho korejskýko pionýra přes uličku, jak smlsnul tu ohavnou chaluhovou polívku, zatočil se mi kufr víc než při turbulenci. Dneska to taky konečně trochu pořádně házelo.

V Jižní Koreji jsme dosedli podle plánu. Jen co jsem vystrčil čumák z letadla, zjistil jsem, že tu panuje úplně jiné podnebí, než na jižní půlce naší koule. Dusno, těšil jsem se až vypadneme z letiště. Trvalo nám to skoro dvě hodiny. Konečně venku! Ale ouha…!? Ono je tu ještě víc dusno. Došlo mi to. V hale točí klimatizaci na plný koule a skoro nic. Venku žádná klimatizace není a je to otřes. Sundaváme mikiny, bundy, svetry. Vyhrnujeme kalhoty, ovíváme se pasy a jinými cestovními doklady. Hurá, je tu autobus do hotelu. Při počítání zjišťujeme, že dva lidi co jsou v seznamu s námi nejsou. Jeden prý letěl na Zéland a druhý už ani nevím. Každopádně po jedenácti hodinách letu jde o překvapivý zjištění. Radek to bere s ledovým klidem.

V busu nejedeme ani 5 minut a už vidím ráj. Lidi, o tom vám snad ani nemůžu psát. Ukamenovali by jste mě. Kdyby takhle končily všechny poutě, tak bych se na ně vydával aspoň čtyřikrát do roka. Ve zkratce. Pokoj velký, klimatizovaný, krásně zařízený. Koupelna velká!!! Vana velká!!! Voda horká. Nábytek opět stylový. Večeře byla příjemnou změnou po měsíci fast foodů. Asi šest kotlíků s různým masem. Něco na způsob rajské, korejské hovězí s cibulí, losos, atd. Měl jsem všechno. Pak ještě sladká tečka.

V hotelu pracují velmi příjemní lidé. Buď jsou tak dobře placení, nebo mají svojí práci opravdu rádi. Možná obojí. Každopádně jsou moc milý. Po večeři jsem si zaplaval v bazénu a pak se asi hodinu saunoval a prokládal to 41°C teplou jacuzzou. Jestli je to v ráji takový… Pěkně navoněnej a kompletně restaurovanej jsem ještě vyrazil na pivko. Zkusil jsem místní a překvapilo mě. Dobrý. S barmanem jsme pokecali o Český republice. Hned věděl klučina, že Češi a pivo to jde ruku v ruce. Jakou měl páni radost, když jsem mu pochválil to jejich domácí…

Teď vám píšu z takového lehátko-křesla ze svého pokoje a popíjím zelený čaj z nádherné keramické čajové soupravy. Nezlobte se na mě… Hezky se při tom přemýšlí co ten poslední měsíc, na pouti, vlastně přinesl. Asi mi bude ještě chvíli trvat než to všechno zpracuji. Ta setkání s úžasnými lidmi, to jak Bůh promlouvá úplně jinak, než by člověk čekal, to že půl milionů lidí v Sydney nepřineslo ani moc nadšených emocí, jako spíš mnoho otázek. Je toho opravdu moc. Rád bych s vámi o tom taky hodil řeč. Ten blog byl vždycky takový neumělý výcuc ze dne. Ještě o WYD 08 určitě něco napíšu. Asi už v jiném stylu, ale slibuji, že až to utřídím sám v sobě, tak se o to rád podělím.

Díky vám všem, kteří jste četli tento blog…
Držte se.