WYD_Jazzová noc s molovým koncem

6. 7. 2008 14:00

Vylítli jsme ze zamračeného Soulu. Co nevidět se podávala večeře. Nenechal jsem nic náhodě a na otázku co si dám, jsme bez váhání odpověděl, že "beef". Bylo to masíčko s nudlemi na korejský způsob. Krásně to vonělo, chutnalo dokonce i báječně vypadalo. S chutí jsem se do toho pustil, když mi vzápětí došlo, že chaluhy mě dostihly i zde. Pěkně naskládané mezi nudlemi a masíčkem. Nicméně Pán Bůh zaplať, pochutnal jsem si.

Ráno už jsem takové štěstí neměl, ale nepředbíhejme. Nejprve nás Čechy čekala už druhá noc v průběhu jednoho dne. Tentokrát šlo ovšem o přirozenou tmu, i když vysvětlujte to svému tělu, když má za sebou překročení osmi časových pásem. Pustil jsem si jazzový nářez století a začal provozovat něco mezi klimbáním a pohupováním do rytmů chytlavé hudby. Po několika hodinách jsem si uvědomil, že What a wonderful word od Louise Armstronga slyším  už potřetí, tak jsem to vypnul a opravdu usnul těšíce se na ranní vaječnou omeletu.

Světlo se počalo pomalu vkrádat do letadla, letušky rozdávali ručníky, snídaně se blížila. Když se podávala večeře, tak holky asijský začaly od poslední řady, kde jsem seděl. Být první koho se zeptají, totiž znamená možnost výběru. Jenže přišla zrada. Servírovali zepředu. Se Zdeňkem jsme hypnotizovali vozíček, z kterého pomalu mizela všechna evropská jídla. Ano, měl jsem možnost slyšet pro mě již památnou větu: "I'm sorry, we have choise only of one meal..." Miska s rýží ležela přede mnou a spolu s ní sáček s nápisem green tea. Jenže stejný název měla i folie na misce. Asi to patřilo dohromady. Chuť!? Uvařte si doma rýži a vylijte si do ní zelený čaj a okuste. Jo a samozřejmě nezapomeňte pár sušených chaluh. Všechno to pak ještě zapijte, pro změnu zeleným čajem…

Přistáli jsme v Melbourne. Hned mě napadá, co bylo prozatím horší. Korejská kuchyně nebo nas…, pardon pichlavé pohledy australských imigračních úředníků? Z bludiště letiště jsme se dostali nakonec všichni a hurá do naší farnosti a k rodinám. Zmatek s tím spojený si dokáže každý představit. A jestli ne, tak zavřete oči a myslete na následující věci: Austrálie, sto katolíků pohromadě, divný anglický akcent, řidič autobusu, který nevím, kam má jet, nikdo zodpovědný nablízku a Cejsk málem simultánním tlumočníkem - myslet hezky pěkně dohromady prosím! Chaos co:)

No, raději přejděme opět k jídlu. Ne že bych si dělal nějaké naděje na klokaní steak hned první den, ale tykvovou polévku jsem vážně nečekal. Nicméně absence zelených chaluh způsobila, že jsem si nesmírně pochutnal. Navíc vědomí, že naši hostitelé také korejské kuchyni neholdují působí uklidňujícím dojmem a dává přeci jen naději, že to v Austrálii na WYD bude stát za to...

Zobrazeno 1353×

Komentáře

majkiii

To je tak hezky správně pesimistický, že se mi to líbí :-P

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková