WYD_Na Rendlíku; díl druhý

21. 7. 2008 15:02

Obídek, leháro. Slunce svítí… To je pohoda. Dobré pro odpočinek. Už dva týdny běháme po Austrálii a jsme z toho vyčerpaní. Posilujeme se tuňákovými konzervami už týden. Chce to pořádný jídlo. Na Rendlíku máme pro změnu lososa se zeleninou. Osobně mi to přijde spíš jako zelenina s lososem, ale hlavně, že je co do pusy. Čas letí celkem rychle a teplota se mění. Se setměním přibývají vrstvy oblečení na mém těle. Areál se pomalu plní. Baví nás father Stan Fortuna, rapující františkán s turbanem na hlavě, působící v Bronxu NY, kde zachraňuje černošský děcka z ulice. Hustý, ale šílený. Ne všichni sdíleli nadšení jako já, protože chtěli spát.

Před tím, než něco zmíním o vigilii, chci říct, proč jezdím na WYD a proč si myslím, že to má cenu. Jen tak si člověk leží na své karimatce a najednou z davu slyší svoje jméno. "Martyn, Martyn (anglická výslovnost)" To nic, je tu takového hluku. Ani se mně nenapadne rozhlédnout. Někdo mi klepe na rameno. Otáčím se a tam stojí Lauren a její mamča. Wow, to je síla. Moje kamarádka z Oklahomy mě našla tady v tom davu. Seznámili jsme se ve frontě na oběd na WYD v Německu. Vloni byla s rodiči v Praze a já jim dělal průvodce. A nyní se potkáváme po roce v Sydney. To jsou ty největší zážitky. Lidské tváře a přátelství, která spojují lidi i přes oceány. Maily si píšem často, ale vidět se průměrně jednou za rok, to je vám radost…

Vigilie začíná a papež překvapuje, že neprojíždí papamobilem a z ničeho nic vyskakuje na podium. Teda jde celkem pomalou chůzí. Ve svých letech sice neskáče, ale úsměv má. Vigilie mě hodně překvapuje. Celou jí vedou mladí lidé. Moderují, přednášejí svá svědectví. První z nich čte Maruška, Češka a je teda peckový. Jen doufám, že měl Beny překlad. Představují se biřmovanci. Mezi nimi je taky jeden Čech, kterému o nedělní mši papež udělí tuto svátost. Jediná delší slova papeže je jeho promluva. Pak už adorujeme eucharistického Krista.

Ten večer uběhl rychle. Celou dobu jsme drželi v rukou zapálené svíce. Okolo byla tma. Netušil jsem, že to prožiju tak hluboko. Tolik lidí, takový dav a ono to bylo opravdu silný. Ne tím počtem na Rendlíku, ale tou modlitbou. Překvapilo mě, že i masovka může být tak silná a přitom vůbec nehrající na pocity, emoce. Díky Duchu svatý za tuto zkušenost.

V modlitbě chci myslet na všechny, na kterých mi záleží, které mám rád. Mám strach, že někoho zapomenu vyjmenovat, tak jsem uvnitř sebe tichý. Zažívám vyprázdněnou modlitbu, prostou všech slov, myšlenek, emocí. Ticho a zároveň něco, čemu se tady v anglicky mluvícím světě říká consolation of prayer. Přítomnost Ducha Božího. Paradox naplnění i prázdnoty.

Po vigilii se rozbíhá asi dvouhodinový koncert. Bodlo to. Pořádně jsme zaskákali. Mário, Slovák jedoucí do Sydney z Českou výpravou rozproudil mezinárodní hlouček ponocujících šílenců. Nejdřív jsem si zahopsali v lajně na irské rytmy. Pak jsme se spontánně rozpárovali a tancovali různý blbosti. Chytl jsem nějakou holku, která mi po skončení hudby poděkovala za tanec, řekla že je z Anglie a jmenuje se Sára. Tímto tě Sáro zdravím, protože tě asi nikdy už neuvidím, přeju ti aby ses měla hezky…

Irský topení zapůsobilo, tak rychle do spacáku chrupkat. Noc byla fajn.

Zobrazeno 1298×

Komentáře

katerzina

Děkuju za svědectví, že modlitba se dá takhle hluboce prožívat i v davu...

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková