V tomhle počasí se nedají moc objevovat krásy města, tak jsme se rozhodli pro takový muzejní den. Hned o ulici pod Paulovým bytem Powerhouse museum. Něco mezi technickým muzeem a národní galerií s moderním uměním. Má to 4 patra a je to plné zajímavých věcí. Všude jsou čudlíky, páčky, hejblátka, dotykové obrazovky… člověk si může všechno pěkně vyzkoušet. Dokonce jsem si sedl i do elektrického křesla. Hnusný pocit, brrr. Namíchal jsem svůj vlastní ohňostroj, oblékl koloniální rodinku, prošel se v ISS. Dvě hodiny utekly, jak voda. Z nebe ale pořád ještě nevytekla, tak jsme zakotvili o pár bloků dál v Národním námořnickém museu.
Zjišťoval jsem z tabulí, jaký si koupit lístek, když v tom přišli z prohlídky Češi z naší velké výpravy. "Ahoj jdete na lodičky?" "No chceme, ale nejdřív asi půjdeme do muzea. To je zadara." "Hele my už na loďkách byli, stojí to za to!" A v ten okamžik sloupli své nálepky, které slouží jako vstupenka a vlípli nám je na bundy. Všechno před zraky pokladních. Nikdo nic neřekl, ještě se usmívali. Hrozné co? Ta česká vychytralost, nebo spíš povaha. Poučení do budoucnosti, když děcka pojedete do Sydney jdete do námořnického muzea a na 4 lístky se vystřídáte všichni.
Nejprve jsme zavítali na palubu repliky lodi, v které přirazil kapitán Cook k australským břehům. Moc prostorná není, na to že se na ní plavila sedmdesátka chlapů. V Pirátech z Karibiku se ty kocábky zdály tak prostorné, ale ono to bylo asi dost těsný.
Ve všech těch vystavených lodích sedí staří chlapíci, většinou zarostlý vousem a vyprávějí o lodi, o posádce a jiné námořnické příběhy. Většinou důchodci, kteří si tak krátí čas. Parádní a vtipní dědové. Pokecali jsme i o papežovi, o České republice, o penězích. Na důchod chci do Austrálie. Tady jsou v pohodě všichni. Možná je to tím, že důchodci v Austrálii nejezdí MHD, skoro všichni mají auta a jejich jedinou starostí není sehnat levnější máslo, ale užívat si zaslouženého odpočinku a co nejvíc si zpestřit podzim života...
Poprvé v životě jsem mohl vlézt do ponorky. Jestli plachetnice kpt. Cooka je těsná, tak nevím jak popsat tu ponorku. V televizi to vypadá tak romanticky a jinak. Ve skutečnosti všude trčí kabely, hadičky, kohouty, trubky. Skoro nikde se nenarovnám a to jsem smrkáč se 182 cm. Dvoumetrový by se nevešel ani na tu válendu, natož aby se sehnul do průlezu mezi jednotlivými sekcemi. Nechtěl bych v tom žít půl roku na moři. Na bitevním křižníku to vypadalo o poznání příjemněji. Zvlášť důstojníci mají místnosti víc než průměrný český panelákový byt.
Počasí se neumoudřilo. Po vzdělávání v kulturních stáncích se dalo ještě schovat v nějaké dobré restauraci. Dneska je debužíroval v indické. To byla bašta. Pak jsme zašli ještě na pivko k našim známým Třem moudrým opicím. Poručil jsem si pintu místního ležáku a byl dobrý, ba výborný. Jen ta cena byla téměř stejná jako za celou večeři u Indů.
Je páteční pozdní večer, Paul asi někde paří s kamarády a já si užívám jeho nádherného bytu. Paul má totiž skvělou práci. Je manažerem vinohradu. Nevím, co to přesně znamená, ale tipuji, že k soudku to nebude mít nikdy daleko.
A za jaké doby byla ta ponorka? Četl jsem o druhoválečných, německých, a tam psali, že to bylo jako na všech ponorkách, malé, byla tam špína a smrad...
Ponorka, ktera slouzila v 70. letech ale ta charakteristika sedí...
Já cu taky na důchod do Austrálie. To by mě bavilo, předsírat, že jsem kapitán starý pirátský lodě :)))
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.