WYD_Wombat, babička a metal

13. 7. 2008 0:43

Budíček v 6:30. Všude je tma a z teplé postele se mi opravdu nechce. Jiná možnost ale není. Dopoledne máme navštívit Hilesville sanctury. Něco mezi zoo a safari s australskými zvířaty. Konečně si snad vyfotím klokana a wombata.

Autobusem jsme tam za chvilku. Veze nás starý známý řidič John, který byl naším průvodcem po cestách Great ocean road. John hrozně rád vypráví svým pasažérům, co se zrovna mohou vidět z oken. Jeho angličtina je však silně australská. Není proto divu, že když se v českém překladu praví, že nalevo jsou vinice odkud pochází nejlepší australské víno, tak vidíme borovice.

Hilesville je pěkně v přírodě, uprostřed lesa. Zvířata potřebují klid. Skupinka 218 Čechů vstupujících na skupinovou slevu naráz dělá chovatelům vrásky. Prvním "exponátem" jsou koaly. Jsou to vážně divná zvířata. Ani ten náš dupod je nevzbudil. Koala je něco podobného jako jmelí. Kouknete do koruny stromu a tam vidíte šedé koule, dost velké koule, nějakých cizopasníků, kteří pomalu ohlodávají strom, až ho úplně zdevastují a pak přelezou na jiný. Většinu dne, asi dva a dvacet hodin, spí přichycené k větvi a nehýbou se.  Já měl spolu asi se sedmi dalšími to štěstí, že jsem viděl dokonce pohybující se, vlastně krmící se, (což je jediný pohyb, které to zvíře vykonává) koalu. Slezla do nižších pater stromu a byla značně zmatená. Ten eukalyptus co žerou způsobuje, že jsou ti roztomilý medvídci pořád zfetovaní. Trochu se motají a chvíli jim trvá než si vždycky vzpomenou, co vlastně chtějí.
"Jo, teeeeeď jsem chtě-la sní-st li-st. Co js-em to chtě-la? Jo, sní-st ten eu-ka-lyp-to-vej li-st…"

Veškerá fauna, která se v Hilesville nachází je domácího původu. Nechybějí klokani. Kromě toho, že skáčou a celkem obratně používají i přední končetiny na nich není nic zajímavého. Ve studené vodě plaval ptakopysk. Se Zdeňkem máme podezření, že to byl model na dálkové ovládání. Jeho trasa byla pořád stejná. Naprosto!

Zato hadi v terárku byli určitě živý. Jeden spal, měl asi dva metry, a vedle něj ve větvích odpočívali žáby. Nic netušící zelené potvůrky. Ano, kdo hádá, že je ten had sní má deset bodů… My jsme to bohužel neviděli. A mohla to být taková legrace. Prý když je ta žabička pojídána, tak vydává zvuk jako pes. Psi tam měli i normální. No, dingo asi není moc domácí mazlíček, ale přestože malá australská holčička stojící za námi vysvětlovala svým čínským přátelům, že je to divoký pes, mně přišel moc klidný. Ochotně pózoval i při focení.

Od samého začátku jsme se nejvíc těšili na wombata. Byl až na konci okruhu. Přijdeme tam. Foťák připravený. Koukáme kde je, kde běhá? A ta příšera si v klidu spí ve slámě pěkně schoulená do klubíčka. Začínám chrochtat, pískat, mlaskat, hledám šutr, který bych po něm hodil. Jen aby se jednou proběhl. A to tlustý zvíře jen zvedlo svůj zaoblený čumák, jedním okem se na nás kouklo a spalo vesele dál. Měl nás těžce na háku…

Šli jsme na ptačí show. Taková ta akce, jak velcí dravci lítají asi tak 30 cm nad hlavami diváků a předvádí různý kousky. Šlo to, ale zajímavější bylo, že po celý zoo lítali takový divný slepice s dlouhým zobákem a žebraly jídlo. Jak mohli lítat? Oni tam nemají moc ploty. Klokani jsou jen za takovým provázkem, který by v pohodě přeskočili. Koaly žádná plot neměly. Jsou tak líné, že by nikam neutekly. Wombat si hověl v nízké ohrádce. Jelikož si dělá v zemi několika pokojové nory, v klidu by se podhrabal. Ale těm vačnatcům je asi dobře, tam kde je krmí. Tak  znuděně leží a nechají se očumovat zvědavými Evropany.

Odpoledne se rozdělujeme na dvě skupiny. První, výrazně početnější jede na Šumavu, což je česká rekreační osada někde poblíž, vybudovaná emigranty. Druhá, ve které jsem já, jede zpět do Melbourne s touhou nějakého mega koncertu. Cestou se dozvídáme, že koncert v Rod Laver aréně je zrušen. Budou jen nějaké menší akce po městě. Paráda, večer začíná dobře…

Nad kulturou tak vítězí hlad a vyrážíme do Melbournské temné stylové uličky na dlabanec. S plným bříškem se vracíme a rozhodneme se zavítat na metalový koncert italské skupiny Metatron. Moc lidí tam nebylo, ale zapařili jsme si pořádně. To, že jsou Australané hodně free jsem vzpomínal mockrát. Korunu všemu nasadil okamžik, kdy jsem se podíval okolo sebe, abych zjistil s kým se to vlastně vlním a skáču do rytmů hlasité hudby. Nevěřím, že je to pravda!? Roztáčí to tam asi sedmdesátiletá australská důchodkyně! Otočím se a tam těch důchodců stojí asi deset. Mezi nima běhají Italové, vlní se Australané, tancují Kanaďané, většinou mezi dvacítkou až pětadvaceti, maximálně třiceti.

Ta hudba byla dost nahlas. Mě teda tak přišla. Byl to metal. Pěknej, rytmickej, ale stále to byl metal. Ty staříci byli v sedmým nebi. Nevím, jestli by moje babička se mnou šla na podobný koncert, ale asi se jí zeptám…

Zobrazeno 2742×

Komentáře

Agness

Čus, píšeš moc hezký články... pozdravuj Zdendu!!! (bratránek)

Eleeshebat

Metalový hospic, chachá...a budou tam hrát kapely, jejichž hudba už je dneska skoro mrtvá ;)

Zobrazit 6 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková