Na kole ve víně

Když vám zadám příklad: (katolíci + studenti katolické teologické fakulty + fara mezi vinohrady) x známý vinař s vlastním sklípkem, tak se nebude těžké dobrat k výsledku, že kola která jsme na západě Čech, v Praze a na Vysočině naložili na auta, příliš kilometrů nenajela.
Zase tak krutý to ale nebylo. Studenti KTF, teologové tak historici umění, se vydali se svým oblíbeným tělocvikářem Doc. PhDr. Ing. Karlem Kozlem CSc. na cyklokurs na jižní Moravu. Ty tituly před a za Kájovo jménem nejsou v žádném případě ironie! Někteří z nás to pojali velmi sportovně a jiní trochu méně (zkrátka, aby mohli jít do sklípku na řízenou a následně nezřízenou degustaci, vzali si dokonce s sebou u kolo).

Všechno to začalo tak trochu pochmurně. Bylo hrozný horko a Kája byl po několikahodinový cestě autem pořádně vyčerpán. Není se co divit, když je člověku 81 let. Navíc nějaký zdravotní komplikace a nervozita z blízké operace. Byli jsme z toho malinko přešlý. Všichni jsme to radši spláchly pivníma zásobama z Plzně a okolí, včetně Káji a hned nám bylo líp.

Druhý den ráno jsme na výlet na Velehrad vyráželi bez Káji. Strašně se těšil, že s náma bude jezdit na kole, ale nechtěl to před tou operací pokoušet. Abyste totiž věděli, Kája sice chodí s trekingovýma hůlkama, aby neupadl, ale když s ním máte mít hodinu tělocviku, tak vás tak užene, že se potíte ještě večer. Nebo když neumíte plavat, běžkovat - Kája vás to naučí. Přesto, že sotva leze.

Po návratu na faru z naší cyklo-pouti jsme se těšili na víno. Ve sklípku byl příjemný chládek, domácí slanina a škvarky, chleba, sýr. A začalo se. Jsem nucen použít trochu cenzury a bránit soukromí účastníků ochutnávky cca. 15 druhů bílých vín vysoké kvality. Stačí když řeknu, že jsme na cimbál a husle, jak jsme přezdívali naší kytaru, zahráli a svými hrdli zapěli takové lidovky, které ten sklep ještě nečul a už asi neuslyší… V průběhu večera se přidali i dva faráři, kteří jednoznačně byli obohacením hlasové spektra našeho improvizovaného dvoj-členého sboru.

Ráno se kupodivu vstávalo dobře. Kvalita je kvalita. Vzali jsme Káju na výlet autem, aby taky viděl kus moravského světa. Druhý večer byla párty; ovšem čajová. Víno bylo opravdu moc dobrý, ale na tý Moravě bych asi nemohl bydlet. Takový kapacity nemám. Tak jsme filosofovali. Lidi, já bych chtěl, aby mi to v jednaosmdesáti takhle pálilo. Je to sranda sedět v kuchyni s někým, kdo je starší než váš děda, tykat si s ním a probírat věci ohledně života. Měl jsem pocit, že se bavím spíš s vrstevníkem.

Ráno se šla nakupovat vína. Hned vedle fary je dobrý sklépek, takže hurá!!! "Co by ste si přáui?" Hned do nás valí strejda v montérkách. "Víno!" Odsekává nejmenovaný člen naší výpravy. "Tak něco ochutnáme." A už se nalívalo. Veltlín, Tramín, Portugal, Mopr, Müller, Aurelius. V půl desátý ráno. Venku jsem dostal pořádnou facku:) Ale bedýnku jsem do kufru auta dones.

Všechno zabalený a připravený na zpáteční cestu. Kája byl úplně rozradostněný. Úsměv od ucha k uchu. Po starostech ani stopy. Je úžasný, jak člověk omládne o 60 let. Jak může omládnout. Když je v kolektivu, který mu to umožní a hlavně, když se chce stále mladý cítit. Moc bych si přál, abych měl až budu starý okolo sebe lidi, který mi pomůžou cítit se jako jeden z nich a hlavně, abych měl chuť žít. Sem tam se mi zdá, že na ulicích potkávám mrtvoly, který sotva dostali občanku, nebo ukončili vejšku. Ale, když jsou psí čumáci, tak ať si jsou. Kája žije za ně a stále má energie na rozdávání.

Díky Karle:)