Z učitelského deníčku mladého pedagoga:)

Martin vstal o čtvrt na šest. Ne že by to takto dělal každý den, ale nějak extra mu to taky nevadilo. Musel odvézt svého poznání chtivého rodiče na bus, aby se mohl (ten rodič) i ve svém předdůchodovém věku jet do hlavního města vzdělávat.

Vzdělání, ano to je to slovo, které hraje prim dnešní den. Martin měl dnes totiž velkou premiéru. Na gymnáziu, kde se celých osm let potil v ošklivých počmáraných lavicích dnes definitivně přestupuje k nepříteli. Ano, už nikdy ne v lavici (teda aspoň na střední škole, protože na vejšce si tam ještě nějakej pátek posedí), ale za katedrou. Dnes začala Martinovi pedagogická praxe!

Zdravá nervozita pracovala od samého rána. Martin stále musel přemýšlet, jestli je to z těch prvních dvou vyučovacích hodin, nebo spíš z toho, že s ním asi už žádný z bývalých spolužáků nikdy nepromluví, ježto se zapletl s institucí, která osm let tzv. Mafia class pěkně zatápěla. "Počkat… nebylo to naopak!?" Spásná myšlenka se zrodila v Marťově hlavě a bylo po stresu. Přece jen na uklidněnou si pustil Norah Jonnes:)

"Jejda, půl dvanáctý, musím frčet do školy." Za pár okamžiků již Martin prochází branou, s jistou nostalgií a zároveň radostí. Osm let chodil do této mučírny a dnes bude šéfem on… A co tu vlastně bude Martin, student teologie a religionistiky na poctivě ateisticky vedeném gymnáziu panem ředitele s příznačným jménem: "Papež", učit? Hlavně teda filosofii a taky si prý šáhne na dějiny, které jsou spojené s náboženstvím, což jsou vlastně celé dějiny, takže to je "f suchu"…
Pravé poledne a to znamená setkání s paní dějepisářkou, sestrou adventistkou, učitelkou, magistrou E...(háhá, to jste uhodli, že tu budu zveřejňovat jména; snad nějaká ochrana osobních údajů, ne). Martin už měl osnovu připravenou, ale dostalo se mu zde cenných rad. "Tak jsem se přišel zeptat, jestli se teda moje představy o těch seminářích shodují s tím, co je tam mám vlastně učit? Tady jsou moje brain-stormingové přípravy." Říká Martin. "Vy máte i přípravy, jo!?" Odpovídání (říkejme třeba) paní dějepisářka. "Normálně je Martine nechte pěkně vydusit, jen ať povídají sami, nenahrávejte jim tolik." Martin: "A myslíte, že budou fakt připravený podle toho domácího zadání?" Paní dějepisářka: "Martine, vzpomeňte si na svojééé studiuuum…." "Aha, jasný nechám je vydusit."

Tak to by bylo. Teď o patro níž domluvit nějakou tu další filozófii. Ale, že si Martin zase pěkně popovídal s jednou ze svých bývalých učitelek. "To je tak krásný setkávat se těma lidma kantorskejma, jsou najednou tak skvělý…ale že jsem jim taky zatápěl," červená se náš praktikant. Každopádě mu z toho vypadl nějakej Platón příští středu.
No to už zase běžel do sborovny nakopírovat texty na dnešní seminář z filozofie. Všichni Martina zdravili a Martin zdravil všechny. A všichni se Martina ptali, co tady dělá a Martin všem odpovídal, že tady dneska učí. A všichni Martinovi říkali, "to nám ani neříkejte, že už je to takovejch let co jste pryč?" A Martin už nic neříkal…

Všechno je ready. Pan profesor třídní už se blíží a vyrážíme spolu do Pétéčka. Jediná hezká učebna, která na škole byla, když studoval ještě Martin. Dneska už jsou hezký všechny… Ale zpátky k tomu pedagogickýmu - seminář z ZSV a téma moderní filosofie. Martin připravil dvě napínavý hodiny o Kierkegaardovi, Nietzschem a nakonec to ošpendlil Novotomismem. "Ať se něco dozví..."

Děcka byly hodný. Akorát se jim nad texty o životních stadií podle dánského filozofa moc nechtělo dišputýrovat. Tak Martin vytasil text o Pomatenci, který oznamuje smrt boha. Jenže dneska už ani tohle moc nevzbuzuje emoce… Nicméně děcka jsou to chytrý. Myslim, že to hlavní vyhmátli. Totiž, že dneska je největší průser, že lidi nesměřujou vůbec za ničim, podobně jako ty lidé, kteří už v boha nevěřili v Neitzscheovu článku a že by nás to mohlo dneska trochu trápit, jako to tehdy trápil Fridricha… Martin z toho měl radost. A jelikož byl čas, tak jsme přečetli i ze Summy Teologické Utrum bonum, et ens sit idem secundum rem... Teda ne že by z toho tam byl někdo moudrý, ale Martin jim spíš chtěl ukázat tu scholastickou metodu, což snad ta zlatíčka na červených sedačkách ocenila…

Tak asi takhle v kostce z deníčku mladičkého pedagoga praktikanta a zase ve čtvrtek. To bude větší maso. Hezky 25 maturantů a žádný starší pedagogický kolega nablízku. Martínek si to užije hezky sám. Tak mu držte palečky...