Z učitelského deníčku mladého pedagoga:) tři...

Stále ne ně myslím. Na koho? Na děcka z gymplu přece. Mám za sebou dva celkem perný učitelský dny. A pomalu zjišťuju, že mě učit opravdu děsně baví. Chápete, už to není ten pocit, jako že si myslíte, že by vás to mohlo bavit. Teď je to fakt, ono mě to opravdu baví. Aby taky ne, když se tam o mě občankáři a teda hlavně občankářky perou, abych učil v jejich hodinách. A svěřujou mi samý velký děti…ehm teda studenty. Už jsem se potkal se všema maturantama, taky nějací třeťáci. Jééé gympl pohledem z druhé strany barikády je skvělej… ale dost sentimentálního rozplývání a mladického nadšení. Co se vlastně dělo?

Ve středu jsem začínal hezky od rána od osmi. Okolo kopírky, kde proběhla nezbytná příprava na hodinu, jsem si šupajdil do kabinetu do 2. patra, kde sídlí dvě pančelky těžký pohodářky tělocvikářky. Voda na čajíček se už vařila, tak jsem samozřejmě nemohl urazit. Zazvonilo nám a šli jsme. Ve třeťáku mluvit o etice a ke všemu křesťanský etice - nevěděl jsem co od toho čekat. Ale měli celkem dobrý otázky a jsou to teda rozumný děcka. Hned druhou hoďku jsem dělal religionistický přehled ve čtvrťáku a tam mi teda zatopili. Pořád se ptali, jak to, že ten Bůh je trojjedinej a co to teda znamená… Zapotil jsem se:)

Po velký přestávce jsem se stěhoval o patro níž k jiným dvěma pančelkám tělocvikářkám (taky pohodářkám). Tam byly pro změnu koláčky. Kousal jsem a povídali jsme si o školním systému, co všechno změnit, jak učit na SŠ filosofii… Vlastně tak ani nevím, co mě baví na tom pedogogování víc? Jestli to učení, nebo ty volný hodiny proklábosený v kabinetu… No, oboje má své kouzlo:)
Pak jsem strávil ještě dvakrát hodinu s Platónem a třiceti studentama. Po 4 hodinách vyučování jsem byl docela vyřízenej. Jako fakt to není sranda…

Čtvrtek ráno… to je můj oblíbený seminář z filosofie a zvlášť tato skupina. Minulý týden byli skvělí a dneska, snad ještě lepší. Sartre vyvolal celkem živou diskusi, kterou jsem nechal plynout a příliš jsem ji nenarušoval. A musím říct, že jsou to fakt chytrý a přemýšlivý lidi. Jestli mi ještě někdo řekne, že mládež je zkažená, tak mu dám do nosu. Protože já mám teda zkušenost, že ty maturanti opravdu o životě přemýšlej. Sorry, že si tu tak vylívám srdce, ale já z toho mám děsnou radost. Že přemýšlejí a kladou si docela důležitý otázky. Sednout si pak s nima do třídy a povídat si společně… když to třeba srovnám tady se signálama, kde by teoreticky měli bejt samý křesťani, tak si říkám tak trochu na co si před těmahle mladýma "nevěřícíma" lidma hrajem??? Oni si rozhodně na nic nehrajou.

Asi se půjdu podívat na jejich maturitu, jsem docela zvědavej. Po vyučování jsme seděli zase v chladném a úzkém kabinetě mého bývalého tříďase a co jsme mohli dělat jinýho než klábosit. Teologie, religionistika, jistá vize mého možného budoucí zaměstnání na gymlu… pak nám někdo řekl, že Papež má narozeniny. Chvíli se přemýšlelo, co by se mu mělo dát za dárek, pak ale padlo rozhodnutí, že potřást rukou postačí. Stalo a já jsem od Papeže dostal chlebíček. (Cháhá, mně se stále v hlavě vynořuje obrázek toho Bennyho, jak mi podává v tom bílým ohozu chlebíček…to je surrealistická představa) Tenhle Papež ale chodí v saku a kravatě a ústav, kde praktikuju, řídí.

Poslední hodina byla čeština. Ne, nebojte - neučil jsem je česky. Povídali jsme si o vývoji křesťanství. Teda spíš já jsem povídal. Znáte mě, když se mi rozjede pant, ani zvonek ho nezastaví… Navíc v týhle třídě se mi děsně dobře učí. Spoustu těch lidí si pamatuju ještě z dob, kdy jsem jako třeťák pokukoval po těch holkách, co nastoupily do prváku… a tak podobně:)

Hned po hodině jsem valil do Práglu a ještě jsem stihl přednášku z filosofie náboženství. Stejně jsem nedokázal přestat myslet na ty skvělý mladý lidi, který za půl roku odmaturujou a rozlítnou se do světa.

Doufám, že se jim život vydaří.