Tříkrát do roka "málo lidí"

Třikrát do roka prožívám toto zvláštní období, které má svým způsobem rád, ač je zdrojem napětí, stresu, adrenalinu. Vrací se cyklicky. Jednou v zimě a pak na začátku a nově i na konci léta. Především toto zimní je kouzelné. Pualo Coelho by tuto periodu nazval "málo lidí."  Praha je v ten čas naprosto úchvatná. V průběhu posledních tří týdnů jsem ji měl možnost pozorovat jen při večerní cestě do kostela a zpět. Většinou sám. Všechno mluví najednou úplně jinak. Mráz, sníh na chodníku, osvětlené domy, němé dřevěné sochy, barokní sloupy, varhany a také proud řeky, vrzání tramvaje. Jak to všechno jen vyjádřit? Napsat báseň, složit text k písni? Možná raději dlouhým mlčením a pohledem na tmavou oblohu, na které dnes nejsou vidět hvězdy pro pouliční osvětlení.

Ráno vstát za tmy a do tmy se probírat knihami, poznámkami, sešity. Cestovat od stolu do koupelny a z koupelny do kuchyně, strčit hlavu do lednice a zpátky ke stolu. V pravidelném intervalu kouknout ven z okna na hnusné, ponuré, typicky zimní (studijní) počasí a sklopit oči opět na černými písmenky potištěné bílé papíry. Jo, svým způsobem to mám rád… škoda jen, že je v tomto itineráři, tak "málo lidí." Ještě že existuje vynález krabice s obrazovkou a klávesami spojený šedivým kabelem s celým světem. Ale ani na moderní kybernetické vztahy nezbývá příliš chvil. Doufám, že se přátelé nezlobí.

Vybral jsem si to, tak studuji, místy bojuji a nelituji. Vždycky je jednoduší, aby nebylo nic, než aby bylo něco. Nakonec se však dá říct: "a bylo to dobré." A bylo… Tři měsíce semestru, tři týdny intenzivního učení, třikrát přečtená kniha, třetí v pořadí, tři otázky a… jedna z nejtěžších zkoušek základního studia je za mnou, ale žádný strach, přijdou mnohé těžší. Šílený postoj? Šílená škola? Šílené to asi je, ale já se nechávám vést svými sny. Vykládejte si to slovo jakkoliv chcete. Já jsem ho dnes večer začal chápat tak nějak Josefovsky… a opět přemýšlím, proč je střed města večer opuštěný a je tam tak "málo lidí".

/ p.s. Miluji dogmatiku… Nejsvobodnější, nejnedogmatičtější a nejhlubší z teologických disciplín v mém zorném úhlu, odpusťte mi kolegové, jestli vaše srdce tíhne k jiným oborům. Já už ve svém sportovním mládí obdivoval desetibojaře,specialisty na nespecializaci… (toto je pouze emocionální poznámka, tedy brát s nadhledem:) /