Pochyby

„Zažili jste to všichni! Ptali jste sami sebe co dál... pochyby mohou být velký přítel ve víře, to si pamatujte.“

Po kázání otce Flynna zamrazilo shromážděný lid v zádech. Podobně jako mrazilo celé Spojené státy krátce po roku 1963. Větrný podzim v New Yorské čtvrti Bronx; farnost a její farář, církevní škola a její přísná ředitelka, děti „irských“ a „italských“ Američanů - katolíků, černý chlapec a sestra James. Mladá, naivní, ryzí, laskavá a krásná; dívka – jeptiška mezi tím vším horkým chladem.

Společnost se proměňuje, církev se proměňuje, ale lidé zůstávají stejní. Někteří jsou hodní a jiní zlí. Takto jednoduše se to ale nedá říct. To je pouze subjektivně zabarvené hodnocení zdánlivě nezúčastněného. Totiž, všichni věří tomu, co dělají. Každý má v úmyslu jen dobro, o kterém je přesvědčen. Pokládá své úsilí za prospěšné.

Dost filosofické úvahy. Zpět k filmu, který si své nominace na ceny Akademie nevysloužil náhodou. Skutečně jeden z nejlepších hollywoodských filmových počinů poslední doby. Vždyť literární předloha obdržela Pulitzerovu cenu. Ztvárnění tomu odpovídá. Výprava je sice téměř nulová. Děj se odehrává v kostele, školní třídě, ředitelně, na lavičce farní zahrady; avšak dialogy jsou strhující. Zahrané je to báječně. Ne, ne, nesledujete film, ti lidé mluví v realitě, kde jste i vy; mluví o naší realitě!

Pozorný divák si všimne detailů, které našeptávají co je skutečným tématem filmu. Pravé jádro mnohavrstvého příběhu je maličko ukrytého pod slupkou, která však zobrazuje jen jeho základní linii. Doba, prostor, móda, dialogy postav, jejich názory, vztahy k druhým, chování lidí. Otec Flynn - farář, sestra Aloisie – ředitelka školy, mladá sestra James – učitelka, řeholnice. Představují velká zrcadla nastavená naší době, naší církvi, našim vlastním vztahům a úmyslům, v jejichž pravdivost bezmezně věříme. Nekompromisní tvrdost a roztomilá laskavost, hurónský smích a strohá vážnost, bezmezná jistota a hluboká pochybnost.

Pravda není tak jednoduchá... (zaznívá nenápadně v okamžicích, kdy postavy mlčí)

Dobrý život nemusí být tak snadný. Kamenná tvář může mít červené kruhy okolo očí – od slz. A nevinná čistá věřící duše je nakonec zmítána v pochybnostech. Lidský a otevřený přístup, zdá se, ukrývá i slabost. Striktní zamračený postoj si nepřiznává svou nelidskost.

Má ještě nějakou váhu hledat co je pravda a co lež, když jsme si jistí? Je potřeba ohlížet se zpět, když na obzoru vysvítá jasná budoucnost? Zůstat za zdí, a nebo ji zbořit a přizpůsobit se? Ti co chodí v černém, jsou jiní, nebo jedni z nás? Otázky… ty přece nakonec souvisí s pochybami.

Zkusme si všimnout arogance subjektivní jistoty, která ve jménu nejvyššího dobra ubližovala a neváhala užít jakýchkoliv prostředků. Většinou s klidem v hlase a nezaujatým pousmáním. Soustřeďme se na křik a nepříčetnost při obhajobě sebe sama, na vědomí vlastní slabosti.

Mohl jsem převyprávět příběh filmu, ale to bych vás připravil o největší vzrušení, totiž objevovat jeho hloubku. Procházel jsem české recenze a bohužel všichni věhlasní filmoví kritikové od sebe opisovali a nepochopili o čem příběh The Doubt je. Není se co divit, člověk vně církve těžko dokáže rozluštit jazykový kód a šifru symbolů, které prozrazují pointu a hlavní linii příběhu. Přeji vám všem dech beroucí zážitek z pohledu na otce Flynna, kněze modlícího se breviář anglicky, sloužícího mši podle misálu Jana XXIII se štólou přes dlouhý splývavý ornát, milujícího sladký čaj a dobré bonbony. Člověka, který se nestydí být blízko tomu, kdo ho potřebuje. Přeji vám vzrušení při sledování sestry Aloisie, která maskuje slabost za přísnou tvář, jež ani na okamžik nezaváhá při sledování svých dobrým úmyslům. Přeji vám potěšení ze setkání se sestrou James, která je naštěstí vždy na správném místě u potřebného člověka, aby mu utřela slzy v jeho pochybnostech…