WYD_Krutá cesta

Vstávat ve 3:15 je fakt drsný. Rychlá sprcha, blesková snídaně, oblíknout, utáhnout zip u kufru. Teple se oblíknout a hurá do chladné noci. Bus od farnosti odjíždí ve 4:30. Naskládali jsme se tam celkem rychle. Venku byla zima. V 5:15 vystupujeme. Pro některé překvapení. Ocitáme se někde v Melbourne. Je tma, takže nevíme, kde jsme. Široko daleko není nikoho. Jen 200 Čechů začíná pomalu mrznout.

Jeli jsme tak brzy, protože jsme jako správní Češi nechtěli čekat ve frontě na check-in do Sydney. Tak jsme pro jistotu vyrazili o něco dřív. První informace zní: "V nejhorším případě odjedeme až v 6:30." Vzájemně se zahříváme. Někteří tancují, druzí zpívají. Já se osobně připojuji ke skupince, v které koluje flaša slivovice. Dobré topení!
Půl sedmá odbyla. Přibývá lidu z různých národů. Nic se neděje. Úsměvy nám pomalu mrznou na tváři. Je chladno. Místo chodidel mám dva zmrzlé ledy. Jak se to asi dál vyvine, říkám si. Zatím to bereme všichni celkem v pohodě. Děláme si z toho srandu.

Rozednívá se. Sluníčko pomalu vykukuje a stále se nic neděje. Mírně nervózníme. V Austrálii svítá strašně rychle. Během půl hodiny je den. Okolo osmé připarkují první autobusy. Že bychom konečně vyrazili? Rozdělujeme se do třech skupin. Czech 1, Czech 2, Czech 3. Bagáž dáváme na tři hromady. Pojede zvlášť. Dostávám strach, že už nikdy neuvidím svůj modrý kufr. Je mi zima.  Začíná to být docela vopruz.
Lehce po deváté odjíždí první dvě skupiny. Czech 1 a Czech 2. Trojka zůstává. V deset ale začíná být celkem teplo. Je jasná obloha, modrý nebe, ptáčci zpívají. Nádherný den. Přešlapuji už tady pět hodin. Sundavám první vrstvy teplého oblečení. Ne že by to nebylo fajn trávit slunečný den v parku, ale už mě a nejen mě to všechno celkem s…

Bágly stále leží na hromadách. Chudáci děcka v prvních autobusech. Už jsou dvě hodiny na cestě a věci ještě v Melbourne. Pán organizátor chodí okolo batohů a zdá se být trochu zmatený. S Radkem máme vážnou obavu, že ty kufry nikam nedojdou.

Hází se frisbeečko. Kope se do šišky. Klábosí se, pospává, zpívá se, píší se pohledy nebo blogy:) Je 11:45. Slunce je vysoko na nebi. Sedím v krátkém tričku na trávě. Poprvé nasazuji své nové sluneční brýle. V deset  paní v budce říkala, že náš autobus přijede za hodinu. Zkoušíme o tom přemýšlet trochu jinak: Byla by škoda pařit se v busu v takhle hezký den. Je to romantický den, viděli jsme východ slunce. Možná uvidíme i západ. Melbourne je vlastně docela hezký město. Mohlo třeba taky pršet…

Cesta do Sydney trvá minimálně 12 hodin. Vzhledem k tomu, že je poledne a náš bus nevidno, tak je jasný, že dneska tam nedorazíme. Czech 3 je 45 lidí, kteří mají bydlet v Sydney opět v rodinách. To bude ještě zajímavý, jak se tam v noci budeme nahánět.
Není na to letět přes celou zeměkouli a zevlovat v parku… Natřel jsem se opalovacím krémem. K obědu nám slibují pizzu. Těšíme se na ni. V tom přijíždí autobus. Nasedáme. Žádná pizza, žádný oběd.

Vyrážíme na velmi dlouhou cestu. Po cestě celkem třikrát zastavujeme. Vždycky někde na venkově na nějakém statku. Mají tam pro nás jídlo a pití. Ale pěkně za dolary. Hned na prvním zastavení potkáváme podivného chlápka v cilindru. Je oblečený jako ortodoxní žid a na krku má asi půlmetrový kříž. Přemýšlíme, jestli je to atrakce pro pobavení, nebo poutník. Když ho potkáváme i na druhé zastávce jsme trochu zmateni. Nic… zkrátím to. Dokud je světlo, tak výhled z okna je opravdu zajímavý. Shrnul bych ho takto: ohrada, ovce, ovce, ohrada, ovce, farma, ovce, KRÁVY, ovce, farma. Po západu slunce je to lepší. Je tma a dá se trochu spát.

Do Sydney přijíždíme v 1:00 ráno. Rodiny na nás čekají. Australané jsou úžasní. Jdu spát ve svém novém domově. Chudáci lid, kteří jsou ve školách. Prý mají koberec, ale naše kufry jsme ještě neviděli, netušíme kde jsou a nevíme, kdy se s nimi opět setkáme.

Je úžasné, jak to všichni brali s optimismem a spíš si z toho dělali srandu. Nikdo se nezdá naštvaný. No, jo, nejsme na prázdninách, ale na pouti...