Sedím doma a přemýšlím a pomalu mi dochází, že lidská blobost je pravděpodobně věčná. Budeme si muset zvyknout, že tu je. Budeme se muset naučit si tééé blbosti, prostě a jednoduše nevšímat. Blbost si totiž myslí, že je pravda. A když si blbost myslí, že je pravda, tak jí lze jen blbě přesvědčit, že pravdou není. Tedy si myslím, že lepší je nechat tu silnou blbost, aby se dál chvástala a projevovala, než s ní nějak bojovat. Shrnuto a podtrženo: Blbosti si nemá cenu všímat.
Na závěr snad jen citát moudého arcibiskupa z druhé poloviny 19. století: Čím méně vědí, tím více se cítí oprávněni k tomu, aby soudili, kritizovali, odsuzovali…
Přeji nám všem, aby nás blbost nedostihla, nevyprovokovala a nechala chladnými.
Werichovo levičácké plkání pokračuje další typickou ukázkou vlastní ješitnosti pana autora. Na první pohled to vypadá skromně, jak bojovat s blbostí, ale vyznění je furt stejně dětinské aneb o "nás" chytrých a těch "blbých".
Stejně jako Werich zapomínal na svou roli po válce a v 50.letech, tak i pan cejsk úspešně vede boj s neviditelným nepřítelem... jak vychytralé
Tak tenhle komentář už byl psychedelickej... :D
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.