WYD_Ohavné hrušky

Dnešní ráno jsem řekl tolik sprostých slov a ani jedno mě kupodivu nezahřálo. To jen malá poznámka k tomu, kolik stupňů bylo, když jsem se vzbudil z úžasného snu plného wombatů a jídla. Tuhle kombinaci miluju.

Velká část české výpravy se dnes vydala do Royal National Park. Po málu nás zůstalo ve městě a udělalo si individuální program. Krátce jsme proběhli Olympijský park, ale tam toho moc k vidění není. Jen staďáky a ke všemu z venku, takže všechno vypadá úplně stejně. Ten bar, kde mají asi pětadvacet druhů piv byl ještě zavřenej, tady nebylo o co stát a jelo se do města.

Zastavení první; Sydneyské Aquárium (takhle se ta prosklená věc na rybičky asi nepíše, co? Já už jsem tak zblb z té Australštiny). Zpočátku nic moc. Všechno mi to připadalo jako kapři. Zlom nastal u tuleně. Dalo se jít do takového tunelu pod bazén a dokonce i slyšet jak ty zvířata pištěj. Ještě zajímavější byl bazén s oceánskou vodní faunou. Žralok bílý je vážně macek. Takhle velkého jsem si ho nepředstavoval a při koupání na Bondi beach bych ho ve vodě potkat nechtěl. Koukáme přes okno, marně se snažím v té tmě něco vyfotit a najednou je před sklem obrovská mořská želva, pardon, tedy samozřejmě kareta obrovská. To je taky macek. A nejhnusnější ze všeho je rejnok. V dokumentech National Geografic mi vždy připadal jako sympatické zvíře. Když jsem ho viděl, tak mi naskočila husí kůže. Divně se vlní, je placatý a šíleně, šíleně velký.Fuj, asi už nikdy nestrčím nohu do moře.

Abychom ten zážitek okořenili, tak jsme nasedli na ferry, což je takové mořské MHD, které brázdí záliv okolo Sydney a dojeli až mezi Opera house a Harbour bridge. Zrovna pršelo a byla mlha. Vůbec jsem nezáviděl skupince turistů na vrcholu oblouku nejslavnějšího australského mostu, že za svých 180 $ momentálně mrznou ve výšinách a prd vidí.

Nás přepadl hlad a zamířili jsme do centra. Burger nechci vidět aspoň půl století. Vlezli jsme proto do nějakého tureckého fast foodu a objednali pizzu. Byla vynikající a ještě nám tam řekli, že jí dělali s láskou. Za ty prachy, nesněz to...

Dneska jsme se konečně dostali do katedrály st. Mary. Já mám moc rád novogotiku. Je to takové příjemné prostředí. Vždy chci na takovém místě zůstat hrozně dlouho, sedět v lavici a beze slov hledět na svatostánek. Je to výborné meditační prostředí a ani mi nevadí davy lidí okolo. Abych vám také nějak popsal jak to prostředí vypadá, tak si představte kostel sv. Ludmily na nám. Míru v Praze, trošku delší, víc lavic, bez soch a nástěnných maleb a asi je tady víc teplo. Asi tak.

Chmurné počasí ustoupilo a proto se dalo pokračovat do botanické zahrady. Po cestě jsme minuly jeden z prvních, historicky nejstarších, domů v Sydney. Ňáká polodřevěná, polozděná barabizna ze začátku 19. stol. Že by se mi z toho podlomila kolena se říct nedá, ale hold je nutno pochopit, že mladý národ má mladé památky.

Botanická je krásná a zelená. Blažený pocit vydržel ovšem pouze do okamžiku, kdy jsem zvednul oči, protože se mi zdálo, že tam letěl netopýr. Kouknu se pořádně a strom pod kterým stojí je těmi příšerkami úplně obsypán. Ne jeden strom. Ty divný černý hrušky jsou všude nade mnou. Pocit nic moc a raději pronásledujeme ptáka kiwi. Teda jestli to byl kiwi nevím, ale lítat to neumělo, hnědý to bylo a oblé tvary mělo. Zajdu s fotkou za ornitologem a dám vědět. Ale ty netopýři… éééééhh!

Obešli jsme záliv a obhlídli operu. Zatím zvenku. Došla mi baterka ve foťáku, načež jsem začal chtít domů. Bloumání okolo Opera house přineslo zajímavá zjištění a tímto vyhlašuje soutěž, kdo uhodne co je úplně na povrchu těch čtvrt kupolí, nebo jak to nazvat, této zajímavé stavby???

Večer došlo k druhé smutné události pobytu. Bylo to druhé loučení. Obdarovali jsme rodinu Tunks a Paul měl z českého piva evidentní radost. Hlavně z toho, že naše lahve jsou půl litrové. Naposledy jsme popovídali, popili australské víno a pak jsem se snažil zabalit věci zpátky do kufru. Nevím čím to je, ale nějak se mi všechno rozmnožuje. Snad nebudu platit na letišti pokutu za překročení váhy. Nééé, domů ještě neletím. Zítra se stěhujeme do českých rodin a podle posledních informací někteří z nás na podlahu nějaké sokolovny. Opět menší informační šum… Jsem zvědav odkud a s jakou náladou vám budu zítra psát blog.

Už tu zase začíná šílená noční klendra, jdu spát a mějte se:)