Příběh o tom, jak to nebylo. Po pár minutách si říkám, to je ale blbost, co to má znamenat. Jenže počkat, tohle není evangelium, tohle je meditace nad slovem pokušení. Začíná se mě zmocňovat strach, nebo možná spíš úzkost. Z čeho? To okolí, to prostředí, to myšlení postav. Ne tohle není radostná zvěst. To je přece šílená bolest. Krve sice tolik neteče, ale tam uvnitř je rozervanost. Ne, opravdu takhle to v evangeliu nebylo.
A to přece nejde. Jak si někdo může myslet, že by se mu mohlo podařit natočit reportáž z Golgoty? Někdo se o to pokoušel. Výsledek bylo jen zrcadlo doby. Umění, které chce ilustrovat víru je už ztracené v minulosti, v dobách, kdy lidé neuměli číst. Dnes stojí před uměním úkol interpretovat život. A jestli jsou snad potoky krve glosované ciceronovsky vytříbenou latinou římských setníků interpretací života…? O tom silně pochybuji. Pokušení, znáte ho, že ano. Nebo snad ne? Není přece jen fakt pokušení překážkou dokonalosti?
Jestli jsem měl někdy chuť vypnout sledovaný film, tak to bylo při pohledu do tváře toho „nevinného“ dítěte. Byla-li chvíle, kdy jsem se klepal, tak teda když ten „andílek“ vytahoval hřeb z Jeho ruky. Cože? Jak to že nás opustil? Nebo snad přece… Pozor, právě přibíhá ten perverzní Pavel, vynálezce, tvůrce lepší obrazu. Takhle je to přece pro lidi přijatelnější, zajímavější, lepší. Pak tam umírá a najednou mi je ho líto. Soucítím s tím zmateným starcem, chudák. A oni mu přijdou ještě vynadat. Oni od něj přece očekávali! On přece musel! Vždyť to je…
Právě. Vždyť On je opravdu Boží Syn. On, je Ten který křičí směrem k nebi na Otce. „Proč si mě opustil? Jo, On je dokonalý a byl stejný i na tom kusu dřeva. Ale přesto to pro Něj nebyla, omlouvám se za ten výraz, prostě to pro Něj nebyla prdel.
Možná je někdo v pokušení za svého Pána považovat hollywoodského hrdinu, který ustojí tisíc knockoutů, ze kterých se vždy zvedne, a potoky krve ho nesmetou, protože pro něj to není problém ustát. Přece pro Něj. Vždyť se to od Něho čeká, tak co jako… Ne, já chci za svého Pána vyznávat Toho, který dal slovu láska pravý význam, Toho který po pokušeních na poušti, v Getsemanské zahradě odmítnul i to poslední pokušení, které Mu pod křížem předhazovali ti, kteří si mysleli, že ho mají v hrsti…
Ἀληθῶς οὗτος ὁ ἄνθρωπος υἱὸς θεοῦ ἦν.
ad pavelV: pokud tím odpadem myslíš Pokušení...hmm..to by mě jako zajímalo, proč. Jestli jenom kvůli tomu, že ho zavrhla česká biskupská konference, tak to je promiń, ale směšné. A jestli je to tvůj názor, ok, já ti ho brát nebudu. Nicméně mám pocit, žes ten film fakt nepochopil. Jako si leckdo při Umučení uvědomil, kolik bolesti pro nás snesl, tak si při Pokušení můžeme uvědomit, jak těžký to pro něj bylo a že na konec nepodlehl, nvzody scéně v Getsemane.
Ale to vlastně píšu to samý jako Cejsk, takže...prostě tak :)
Au, to je slátanina...
"tohle je meditace nad slovem pokušení"
-- No jasně. A film Sin City je zase meditace nad slovem hřích...
"Jak si někdo může myslet, že by se mu mohlo podařit natočit reportáž z Golgoty?"
-- Proč by se o to nikdo nemohl pokusit? Vždyť 2000 let se křesťanští malíři snaží v podstatě o to samé. A je to jenom dobře.
"Umění, které chce ilustrovat víru je už ztracené v minulosti, v dobách, kdy lidé neuměli číst."
-- Ó, jací hlupáci byli ti naši předci, museli mít všechno namalované, protože byli blbí... VŮBEC NE! Křesťanský obraz není jenom náhražka textu, křesťanský obraz hraje důležitou roli při modlitbě, liturgii.
"Dnes stojí před uměním úkol interpretovat život."
-- Co znamená "interpretovat život"?
"A jestli jsou snad potoky krve glosované ciceronovsky vytříbenou latinou římských setníků interpretací života…? O tom silně pochybuji."
Vycházíš ze svého mylného předpokla
Počkej, počkej. Neposouvej mi něco co jsem neřekl. Reportáž z Golgoty - snaží se malíři ztvárnit, jak to bylo doopravdy, nebo se tam spíš odráží jejich vnímání té událsoti? Já si myslím, že to tak je a stejně jako ty si myslím, že to je dobře.
Že by snad naši předci byli hlupáci? Kde si to vyčetl, prosímtě??? Křesťanský obraz, křesťanské umění hraje veledůležitou roli při modlitbě. Zvlášť ikona, který je sama o sobě modlitbou.
Co znamená interpretovat život? To je velmi dobrá otázka, o které vzhledem k umění přemýšlím...
Jaký mylný předpoklad? Že bych snad někde řekl, že Kristus netrpěl. Zkus si znovu přečít předposlední odstavec. Nezbývá než souhlasit s tvým tvrzením, že Kristus opravdu drsně trpěl, ale myslíš si, že evangelium podle Gibsona je tou nejvěrnější ilustrací, toho co se tehdy stalo???
Že souhlasím s Halíkem a dovol mi tu neskromnost myslet si, že k tomu přidávám i něco ze svým myšlenek, je snad hřích? To, že přemýšlím a slovech člověka, který pro církev pracuje a dýchá a neztrácí čas malichernýma hádkama o hovadiny, jak to prezentujeme tady na signálech? Sorry, tak tohle budu dělat dál i když se ti třeba nelíbí...
Nicméně, děkuji za komentář. Ačkoliv naše neporozumění je veliké, otevírá mi další zajímavé otázky.
Nezdá se mi, že by autor parafrázoval Halíka. Je to samostatná úvaha, žádné papouškování. Halík je mi velmi blízký a v tomto jsem ho rozhodně nenašel. Možná proto, že jsem ho tam programově nehledal, tak jako PavelV. Za slátaninu bych to neoznačil, ale učesat by to asi trochu chtělo, to je fakt. Ale jde jen o spatra psaný blog, ne vědeckou stať, tak o co go?
Dovolím si citovat z Halíkova webu:
"OTÁZKA:Pravděpodobně nejvíce známá provokativní uchopení života Ježíše Krista představuje trojice filmů Evangelium svatého Matouše, Poslední pokušení Krista a Umučení Krista. Navzájem se bezesporu liší filmovými prostředky, ale i přístupem tvůrců k látce. Mohl byste z Vašeho pohledu zhodnotit snímky ne co do věrnosti evangeliím, ale co do poselství o učení víry Krista?
ODPOVĚĎ: Tyhle tři filmy bych srovnal jen v jedné věci ( a přidal k nim v tomto smyslu další, jako Jesus Christ Superstar či Ježíš v Montrealu), že totiž v zrcadle pašijového příběhu zobrazují svou dobu a její problé
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.