Totem und tabu

27. 12. 2008 22:15
Rubrika: Komentáře | Štítky: Freud , lampa , odpočinek , Pitt , přísloví
Freude, Freude vždy na tebe dojde. Ano, dnes jsem se hluboce začetl do této klasiky od druhého nejslavnějšího Moravana všech dob (kdo uhodne prvního, vyhrává zvláštní cenu). Skončil čas odpočinku tří Vánočních svátků a já, chvějící se absťákem a nedočkavostí jsem se mohl opět položit do studia. Workoholismus je strašná chiméra, ale když sama sobě uložený zákaz učení dodržíte, je jasné, že trocha normálního člověka ve vás ještě zbylo… Takže Freud a jeho Totem a tabu. Je to moc čtivé a místy docela vtipné, zvlášť ta pasáž o tchýních jako tabu… Vůbec jsem si v knihovně vypůjčil samé sváteční čtení. Kromě Freuda, projdu ohnivým potokem očistné chemoterapie Ludwiga Feurbacha Podstata Křesťanství, s C. G. Jungem se pokusíme Odpovědět Jobovi, následně se setkám s Mladým mužem Lutherem, jak jej líčí Erikson a třešničkou není nikdo jiný než geniální šílenec F. Nietzsche a jeho Zrození tragedie a Radostná věda. Nu což, dobrá to společnost pro čas prázdnin:)

Odpočinek je znamenitá věc. Z křesla potaženého dekou se v jednom dlouhé zimním večeru vydáte na cestu po Andaluských pláních se stádem ovcí, přes Gibraltarský průliv do obchůdku se sklem na kopci Severoafrického městečka a odtud až na poušť, suchou a nehostinnou, jako kostička v mozaice mlčící karavany. Jdu po cestě svého Osobního Příběhu? Počátek byl příznivý, uvidíme, co na to Vesmír... Poslední tři dny usedám do klidu ještě pro jednu tichou chvíli. Meditace nad tajemstvími setkání člověka a Boha vede rukou mou, když po dlouhé mlčení zapisuje myšlenku; jednu, dvě, tři. Bible, kázání a dotyky ran hrají svou roli též.

Jsem si byl dneska pořídit novou lampičku na stůl. Od doby, co jsme oba se ségrou v Praze se musíme, když jsme oba doma, dělit o jednu. Teda přesně řečeno má drahá sestra se musí dělit, jelikož já si ji vždy znárodním, ježto jsem silnější. Ale ouha, dnes v poledne mi byla svítilna odebrána. Hádat se mi už nechtělo. Jel jsem si do obchoďáku koupit novou, krásně modrou a ve vánoční výprodeji, tzn strašně levnou. Nevím, jestli je to způsobeno ekonomickou krizí (kterou jako majitel dieselového motoru zatím kvituji:), ale úsporná žárovka stála víc než ta lampa. Jo, žádnou duchaplnou myšlenku v tomhle odstavci nehledejte, prostě mám radost z mé nové modré lampy… Ke štěstí stačí tak málo.

Když jsem v posledních dnech zrovna nepil portské a nebo neusrkával maté z kalabasy, kterou jsem našel pod vánočním stromkem, tak jsem se celkem začetl do knihy Přísloví. Ty první kapitoly mi nejdou z hlavy. Přemýšlím o té ambivalenci mezi cizinkou a ženou mládí. Něco mě napadá…

V televize právě teď dávají skvělý film; Seznamte se Joe Black. Stojí to za vidění. A ne proto, že tam hraje Brad Pitt. Ty úvodní dialogy postav musel psát výborný scénárista. No, nemám moc slov. Jakože nemám rád hollywoodský filmy, tak tohle má pět hvězdiček. Dobří herci s dobrými výkony, myšlenka, příběh, pointa a po závěrečných titulkách je stále o čem přemýšlet. To se nestává u filmů s Bradem často… (sorry holky:)))

Totem a tabu jsem dočetl. Nemůžu si pomoct, ale podělím se o pár etnologických poznatků o tchyních. Takhle z kontextů vytržený to je celkem vtipný, takže nic ve zlém Sigmunde. "Na Banksových ostrovech jsou tyto příkazy (na vztah zeť-tchyně) přísné. Muž se střeží být tchyni na blízku a ona jemu… ve Vanna Lava se muž ani neopováží jít po břehu, kudy šla tchyně, dokud stoupající příliv neodplaví její stopy v písku… Je zcela vyloučeno, aby muž někdy vyslovil jméno své tchyně nebo ona jméno svého zetě." A nejdrsnější to mají na Šalamounových ostrovech: "Muž nesmí po svatbě tchyni ani spatřit, ani s ní mluvit. Když ji potká, tváří se jakoby ji neznal a prchá, aby se schoval."

Teda doufám, že u zkoušky z psychologie náboženství dostanu Totem a tabu… ale bojím se, že pan profesor si o tchyních povídat chtít nebude:) Prožijte přátelé radostně zbytek prázdnin a ODPOČIŇTE SI!!!


Sdílet

Komentáře

deylackahruska Já teda myslím, že nejslavnější Moravan (Brňák samozřejmě :-D) je Franta Kocórek :-D

Eleeshebat ad xenofon: za Papovu reakci ve smyslu "Václav jako protestant" si podle mě můžeš sám tím, že k lidem, jež jsi navrhoval ty, jsi rovnou připsal "i když bych s tím moh mít jako katolík problém". To je přece úplně jedno. Když jsem se bavila s lidma o tom, kdo by měl bejt největší Čech/ška, konfesijní zařazení pro mě nehrálo takovou roli...důležitý snad je, co ten člověk udělal a jak ho vnímám. A s mojí konfesí to už vůbec nemusí mít nic společnýho...:)))

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková