Morálně-etický rozměr nejde samozřejmě odsunout, nebo dokonce vypustit. To by byl stejný omyl jako kdybychom pominuli duchovní rozměr lidské pohlavnosti. Důležitým zjištěním se však zdá, že při mluvení o sexualitě, a zvláště při formaci mladých lidí, by se ke slovu pravděpodobně měla nejprve dostat spirituální teologie a až následně morálka.
Lidská sexualita, skutečnost existence jako muž, či žena, ovlivňuje život po celý čas jeho trvání. Není pravdou, že by reflexe sexuality a jakási základní sexuální výchova, byla potřebná jedině v období dospívání. Tato pak bývá často redukována na jisté základní poučky a pravidla předávaná způsobem „smíš, nesmíš“, která je nutné dodržovat. Již výše jsme zmiňovali, že Olivier Clément tento styl (de)formování lidské sexuality považuje nejen za nesprávný, ale za přímo zločinný.[1] Sexualita je oblast, která ovlivňuje celý lidský život. Intenzita a způsob se s věkem mění. Přesto, nebo možná právě proto, nikdy nesmíme vynechat otázku sexuality s pocitem, že se nás už/ještě netýká. Naučit se novému způsobu vyjadřování, novému jazyku při mluvení o sexualitě a její důležitosti v prožívání křesťanské víry, je výzvou pro současnou teologii a stejně tak i pro pastorační úsilí církve.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.